Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


A Slovo se stane tělem

01.06.2001, autor: Angelo Scarano, kategorie: Bible
Možná že jen s povzdechem občas zavzpomínáme na „zlaté časy“, kdy jsme se „vrtali“ v Písmu, kdy jsme dychtivě pročítali verše a kapitoly, podtrhávali, zvýrazňovali, dělali si poznámky vedle textu nebo pod textem. A teď? No, už není tolik času, je tolik povinností doma i v práci.. Takový popis možná vystihuje nejednoho z nás. Bohužel to asi vystihuje i některá společenství, kdy po prvotním nadšení a hladu po Božím slově zůstal jen zvyk nosit s sebou Bibli… aniž by se vůbec otevřela. Ztratilo snad Boží slovo svou sílu? Ztratilo svou údernost a aktuálnost?

Proč je nutné „mít vztah k Bibli“, pravidelně se sytit Božím slovem? Zkusme se na to podívat takto: asi jsme zakusili, že náš duchovní život potřebuje pravidelnou modlitbu, pravidelné setkání s Kristem ve svátostech, především v eucharistii. Eucharistie je vrcholem našeho setkávání s Kristem. A tentýž Kristus se neskrývá jen pod „rouškou“ chleba a vína, ale i pod „rouškou“ slova. Proto je ve mši prostřen dvojí stůl: stůl slova a stůl eucharistie. Na obou stolech se nabízí Kristus „v plnosti“. První část mše (liturgie slova) není „nutnou“ předehrou či přípravou na slavení eucharistie, je už skutečným setkáním s Kristem. Avšak, ruku na srdce, nevnímáme biblická čtení jen jako pouhou přípravu našeho setkání s Bohem? Takový postoj by nás ochuzoval o bohatství Slova.

Možná nás překvapí, že na II. vatikánském koncilu se znovu vyjádřilo přesvědčení, že církev má v úctě Boží slovo stejně jako samotné eucharistické Tělo Kristovo. To je docela závratné, ne? Boží slovo není menší než eucharistie. Síla Božího slova není o nic menší než síla Eucharistie. Proč? Z jednoduchého důvodu: v obou případech je přítomný „Kristus“, v obou případech se „Slovo stává tělem“: tělem v eucharistií, tělem ve slově. „Ubohé“ lidské slovo (a slova v Bibli jsou „ubohá a slabá“, pokud nejsou oživená Duchem) se mocí Ducha stává Slovem: Slovo se vtěluje, podobně jako se Boží Syn vtělil v lůně Panny Marie, a to zrovna tak mocí Ducha. I my se můžeme stát „matkami“ Krista: kdykoli se otevíráme Duchu, kdykoli dovolujeme tomuto Duchu, aby v nás „vtělil“ Krista. Jen otevřeností vůči Duchu můžeme zakoušet ten stálý nový zázrak vtělení: slovo bible se v našem nitru, v našem lůně stává mocným Slovem.

Bůh se neštítí „snížit“ se k nám, podobně jako se neostýchal „snížit“ se k Marii z Nazareta. Tentýž Bůh (a ne jiný Bůh, je to tentýž Bůh, který není o nic slabší než tehdy!) se k nám sklání a oslovuje nás. Natolik se ponižuje, že jako žebrák „klepe“ a čeká u dveří našeho srdce, až mu konečně otevřeme: klepe a volá nás svým slovem. Čeká, až otevřeme, až poslechneme jeho slovo a dovolíme, aby se jeho Slovo stalo znovu Tělem: v nás! A podobně jako panna nazaretská i my můžeme vidět tento zázrak ve svých životech: zázrak zrození Božího Syna v nás, v našem nitru. Svatý Bernard to výstižně vyjádřil, když v jednom kázání o andělském zvěstování oslovuje Pannu Marii takto: „Dej spěšně odpověď, Panno! Odpověz rychle andělovi, a skrze anděla i Pánu. Odpověz slovo a přijmi Slovo. Prones své a počni božské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi do sebe Slovo věčné. Proč se zdráháš? Proč se chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Hle, ten, po němž touží všechny národy, klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvé meškání přešel, a ty bys musela s bolestí hledat toho, kterého tvá duše miluje? Vstaň, bež a otevři.Vstaň vírou, otevři vyznáním.“ Maria se nezdráhala, otevřela a přijala slovo – a počala Slovo. A toto Slovo proměnilo celý její život – a stejně tak může proměnit i náš.

Co zbývá? Nenechávejme Krista, aby čekal venku: chopme se jeho slova v Bibli a vyslovme své „Amen“ - Ať se mi stane. Je to ono „Amen“, který vyslovujeme při přijímání Slova vtěleného v eucharistii, „Amen“, které bychom měli vyslovit při přijímání Slova vy-sloveného ve slově Bible.

Amen – dávám se ti, Pane, k dispozici, otevírám ti své srdce, své nitro s různými bolestmi a otázkami. Ať tvé slovo sestoupí do mého nitra, do mých tužeb a záměrů, do mých pocitů, do mých vztahů. Amen - ať se mi stane.

K zamyšlení

1. Jak často jsem bral Písmo do rukou v posledních týdnech?

2. Kdy naposledy jsem četl a rozjímal některou z biblických knih systematicky, postupně celou?

3. Jaké místo má Boží slovo při setkávání našeho společenství?

Rady Valaamského starce Jana († 1958)

„Jak číst Písmo svaté? Čti denně Evangelia. I když budeš mít málo volného času, přečti si alespoň jednu kapitolku, alespoň pár veršů. Ale nečti jen proto, abys měl přečteno; nejprve se v duchu pomodli k Pánu, aby ti otevřel mysl a oči srdce, abys chápal moc Kristovy radostné zvěsti. Čti pozorně, verš za veršem. Zakusíš duchovní sílu, která pramení z takového čtení, sílu jakou zakusila žena nemocná krvotokem. Co chápeš, hleď uskutečňovat, a co nechápeš, nech být. Tak radí svatí otcové.

Nakonec ani spisy svatých otců nelze chápat pouhým rozumem: k jejich pochopení docházíme životem.“


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017