Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Chválím, chválíš, chválíme II.

05.08.2001, autor: Jan Šnejdar, kategorie: Chvála a uctívání
Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží” (1K 10,31).

V úvodní části jsme se zaobírali tím, co je podstatou chvály, pokusili jsme se najít odpověď na otázku proč. Došli jsme k závěru, že chvála není v první řadě formou, nýbrž stavem srdce člověka obdarovaného Bohem, především jeho bezpodmínečnou láskou a všemi dary z ní vyplývajícími, která a které mohou do našeho života přijít i skrze nové naplnění Duchem svatým.

Nyní se začneme zabývat odpověďmi na otázku jak. Je-li tento stav srdce autentický následuje jeho “přetékání” z hlubiny osobnosti člověka směrem ven, směrem k Bohu a k druhému člověku. Ježíš o tom řekl: “Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo” (J 7,37-38). Co většinou plyne z našich niter? Často jsou to znečištěné vody hořkosti, ochucené všemožnými jedy, zředěné výčitkami a reptáním vůči Bohu a bližnímu. Je tu však ještě možnost, že díky víře a zkušenosti s Ježíšem může z našeho nitra tryskat ne jeden pramínek, ale dokonce proudy živé vody, která osvěžuje, zavlažuje, působí růst. A mezi ně patří také chvála. Jak se vyjadřuje navenek, jak “tryská”? Při nedělní bohoslužbě či při nějakých jiných shromážděních? Příležitostně, takzvaně “jak pocity dají”? Minule jsme si řekli, že jsme povoláni stát se “chválou jeho slávy” (Ef 1,12). A jak? Obraťme pozornost k úvodnímu textu z 1.listu Korinťanům: “…či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.” Celým naším životem, především tím, co jsme a pak také tím, co děláme. Naše každodenní záležitosti, i ty nejběžnější - jídlo, pití, stání, sezení, chození apod. (každý dosaď to své), naše práce, naše vztahy mají být chválou jeho slávy.

V myšlení bible vyjadřuje jméno podstatu bytí. Pojmenování Žid pak je odvozeno od slova “Juda”, které znamená “Budu oslavovat Hospodina”. O co více by měla oslava Boha charakterizovat život těch, kteří poznali Mesiáše?

Mnohokrát jsem slyšel formulaci, že chvála je životní styl křesťana. První, co jsem si vždy představil, byl křesťan, který kudy chodí, tudy si prozpěvuje písně chvály, nejlépe z charizmatického zpěvníku. Později mi došlo, že na této formulaci něco je, něco co nás může vést k zamyšlení nad tím, jaký je můj životní styl, můj způsob žití v dnešním světě, kde je většinou člověk zaměřen na své ego, na to, aby se stal “chválou sebe sama”. Žít stylem chvály však naopak znamená odhlédnutí od vlastního já a zaměření pozornosti na Ty. Takto nás chvála uzdravuje z naší zahleděnosti na či do sebe, z našeho strachu o sebe, vymaňuje nás z našeho sobectví a uschopňuje nás vykročit z cirkulace kolem sebe sama a navázat vztahy.

K tomu , abychom se celým svým bytím stali “chválou jeho slávy” jsme byli stvořeni a v tom můžeme prožívat i své naplnění. Chvála je vděčnost za život, chvála je bytí s Ním, úžas nad Ním. Je to nejen tryskání proudu živé vody z našeho nitra, nýbrž také opětovné čerpání z pramene, kterým je On. Jak se to konkrétně děje, je záležitostí originality a kreativity každého z nás. Důležité ale je, aby chvála měla osobní rozměr, pak je možné, aby se projevovala při našich společných setkáních. Zde má své místo aspekt chvály jako sdílení víry s druhými, jako svědectví. To co vyjadřujeme v písních, gestech, postojích, ve zformulovaných modlitbách je směrováno především k Bohu, ale může a mělo by oslovit i druhé lidi. Trend dnešní doby činí z víry v Boha “privátní” záležitost, což opět nepodporuje nic jiného než uzavřenost. Přiznejme si, že jsme si na ni v naší pohodlnosti více či méně zvykli. Náš Pán nás však vybízí k veřejnému vyznání, k hlásání, kterým je mimo jiné také chvála: “Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy” (Ž 145,4). Je přirozené, že se před druhými stydíme nebo dokonce bojíme poodhalit své nitro, nějak se projevit, říci něco nahlas, mnohokrát se s druhými srovnáváme, říkáme si, že bychom to nedokázali tak říci, a proto raději neříkáme nic. Mnohdy to vypadá tak, že při společné modlitbě dva až tři lidé “chrlí” jednu chválu za druhou a to z důvodu, “aby nebylo ticho”, které vytvářejí ti, kteří, možná z důvodů uvedených výše, mlčí. Zde je opět na místě jistá vyváženost. Proto doporučuji prvně jmenovaným ovládat svá mluvidla a dát prostor ostatním, a to i za cenu, že bude chvíli ticho (vždyť ticho léčí), ty zamlklejší zase povzbuzuji k tomu, aby si třeba doma v klidu napsali svůj konkrétní dík či chválu, naučili se jí nazpaměť a pak jí při společné modlitbě přednesli. Nejde přece o to formulovat nějaké rozsáhlé, slohově bezchybné ódy, ale vyjádřit navenek svůj vztah k Bohu.

K lepší orientaci nám může prospěti rozdělení na modlitbu díků a modlitbu chvály. Při děkování vyjadřujeme vděčnost Bohu za to, co pro nás dělal a dělá, ve chvále je pozornost zaměřena na Boha samotného, na jeho vlastnosti. Chvála pak často přechází do uctívání, kdy naše lidská aktivita pomalu utichá, slov ubývá a iniciativy se ujímá Bůh. Takto je chvála vejití do Boží přítomnosti, otevření se Božímu svobodnému působení mezi námi, “živnou půdou” pro projevy Ducha – charizmata. Tento postup skrze dveře díků ke chvále a uctívání je výstižně popsán v Žalmu 100: “Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem” (Ž 100,4). Z tohoto můžeme vidět, že chvála není pouze naše činnost vyvíjená směrem k Bohu, ale že jde také o Boží aktivitu vůči nám. Ve chvále dáváme prostor živému Bohu a počítejme s tím, že se s ním jako s živým můžeme setkat, neboť Pán “trůní” v našich chvalách jak praví Žalm 22: “Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele” (Ž 22,4).

Zkusme si tedy, nejen ti z nás, kterým dělá problémy modlit se nahlas, zformulovat své konkrétní díky a chvály na papír, pro inspiraci si můžeme k ruce vzít, jako “tahák”, knihu Žalmů. A prosme Ducha Svatého, aby činil z našeho života jeden velký chvalozpěv. Nechtějme, aby lidé kolem nás říkali to, co německý filosof F. Nietzsche: “Abych se mohl naučit věřit v jejich Spasitele, museli by mu zpívat co nejkrásnější hymny a bylo by také zapotřebí, aby na Jeho stoupencích bylo trochu víc vidět, že jsou spaseni.” 1)

------

1) Tímto citátem začíná sborníček “Modlitba chval a oslava Boha jako povolání křesťanů” od Pavla Šmída, který doporučuji jako podrobnější zdroj informací k danému tématu.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2014
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2016