Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Dějiny charismatické obnovy III.

03.07.2006, autor: Tom Edwards, kategorie: Charismatická obnova

Jednou z věcí, jak už jsme řekli, které máme dneska za cíl, je obnovit a rozšířit naši vizi o tom, co Bůh chce, může a udělá pro Českou republiku. Toto povídání jsem tedy nazval „Získat zemi pro Ježíše“.


Zdá se vám to jako nemožný úkol? Amen, je to tak. Ale my víme, že u Boha je možné všechno. Měli bychom myslet takhle: máme velkého Boha. Rád na internetu sleduji a prohlížím si fotky z Hubbleova teleskopu. Před pár lety astronomové zaměřili tento teleskop na něco, co se jim zdálo jako hodně vzdálená hvězda. Ale když se na tu světelnou skvrnku podívali Hubbleovým teleskopem, zjistili, že je to celá galaxie plná velkého množství hvězd. Písmo říká, že Bůh svým malíčkem obsáhne velikost celého nebe. Tak jak je Bůh velký? Jak velký je tvůj Bůh? Je něco nemožné, když jsme s ním?


Podíváme se na pasáž ze Skutků apoštolů, a to na 8. kapitolu. Píše se tam o člověku, který se jmenoval Filip. O Filipovi několik věcí víme: byl to jeden z prvních sedmi jáhnů; vybrali ho, aby se stal jáhnem, protože byl plný víry a Ducha svatého. Měl také rodinu. Později ve Skutcích apoštolů čteme, jak apoštol Pavel navštívil jeho dům v Cesareji, a tam ho nazývají Filip evangelista. Píše se tam, že měl čtyři dcery, které prorokovaly. Líbilo by se vám bydlet v takovém domě? Ale tady vidíme Filipa po pronásledování v Jeruzalémě. On se vydal na cestu do Samařska. Žádný z apoštolů neměl celých osm let zájem do Samařska jít. Naposled jsme četli, že se dělo něco v Samařsku tehdy, když se tam Ježíš zastavil u studny a mluvil s jednou ženou. A všichni učedníci odešli k McDonaldovi, vzpomínáte?  A mezitím se celé město obrátilo a přišlo k Ježíši, protože on mluvil s jednou ženou, která pak vběhla do města a říkala: „Pojďte se podívat na toho člověka, který mi řekl všechno, co jsem kdy udělala.“ Ale obecně Židé se Samařany nechtěli mít nic společného. Když museli procházet touto zemí, setřásali si potom prach z nohou. Nechtěli mít se Samařany nic společného, dívali se na ně tak trochu jako na psy. Ale Filip odešel do Samařska a začal tam hlásat Mesiáše a vyprávět o Ježíši. Celé zástupy mu naslouchaly, zajímalo je to a byli tím velmi osloveni. A Filipovu službu doprovázela různá znamení. Nečistí duchové s křikem vycházeli; lidé, kteří nemohli chodit, chodit začali, a v celém městě byla veliká radost. V Samařsku začalo probuzení. Byl tam dokonce i jeden kouzelník, říkali mu Šimon. Tenhle člověk viděl, jak se projevuje otevřeně Boží moc, a on se obrátil a uvěřil v Ježíše. Je několik věcí, které charakterizují Filipovu službu, a měli bychom si je zapamatovat – byla to služba hlásání slova a moc Ducha. To Filip v Samařsku potřeboval.


Co myslíte, že potřebujete pro Českou republiku? Potřebujeme hlásat Boží slovo? A potřebujeme vidět Boží moc? A máme se stát nástroji k tomu, aby Bůh mohl svoji moc projevit? Zní vám to strašidelně? Možná. Ale dal nám Bůh ducha strachu? Ne, nedal. Dal nám ducha moci. Filip se tedy musel potýkat i s kouzelníky. Když jedeme do Afriky, setkáváme se s různými šamany. Jednou před dvěma lety jeden takový šaman přišel za námi na pódium, když jsme měli veliké shromáždění; bylo to poslední den. Byl to starší člověk, bylo mu 72 let, měl oblek i kravatu a nesl si s sebou velkou krabici, kde měl všechno, co používal k provozování šamanismu. On to vysypal před knězem, přijal Ježíše jako Pána svého života, poklekl a prosil kněze, aby se za něho modlil. A tisíce lidí, kteří to viděli, začali Boha oslavovat s velikou radostí, protože toho člověka velice dobře znali, byl jedním z farnosti. Ale zároveň byl to velice známý šaman. Máme podobné problémy v Americe? Ano. V České republice? Ano. Možná se tu takovým lidem neříká šamani, ale je tady mnoho lidí, kteří jsou v hnutí New Age. Může to být hodně podobné, jen to má jiný název. Jak zní odpověď na toto vše? Boží moc je odpověď na všechny tyto věci tak jako tehdy. My to sami nemůžeme zvládnout, ale s Bohem ano.


Apoštolové slyšeli o tom, co se děje v Samařsku, a tak tam přišel Petr a Jan. Jeden jáhen tam měl velké úspěchy, a tak si apoštolové řekli: „Raději se na to pojďme podívat.“ Oni tam tedy přijeli a modlili se, aby lidé přijali Ducha svatého, takže vlastně uspořádali takový seminář obnovy. A ti lidé, kteří byli vodou pokřtěni od Filipa, byli pokřtěni v Duchu svatém. Teď si představte, že jste na místě Filipa. Máte velice úspěšnou službu, učíte ohromné zástupy lidí. Je to paráda, když máte před sebou ty zástupy, to je úžasné. Ale to není všechno. Teď si představte uprostřed tohoto úspěchu, uprostřed těchto tisíců, že Filip uslyšel, jak k němu Pán mluví, a slyšel, jak mu říká: „Chci, abys odešel ze Samařska,“ čili z místa velkého úspěchu, „a odešel tady tou opuštěnou cestou směrem do Gazy.“ A znáte ten příběh, jak se Filip setkává na této cestě s etiopským dvořanem. Je to člověk, který něco hledá, jel do Jeruzaléma na pouť a nyní si čte 53. kapitolu z knihy proroka Izaiáše a snaží se přijít na to, jaký má ten text význam. A říká si: „Ten autor píše o sobě, nebo píše o někom jiném? Jak to budu moci pochopit, když mi to nikdo nevysvětlí?“ A Písmo říká, že Filip začal s touto pasáží z Písma, byl to začátek kapitoly, a pověděl tomu člověku o Ježíši a řekl mu, kdo byl ten beránek. Etiopskému dvořanovi se otevřely oči, a když viděli nějakou vodu, řekl: „Může něco zabránit tomu, abych byl pokřtěn?“ Filip toho člověka pokřtil a pak zmizel. Ten člověk se vrátil domů, do Etiopie. Proč si myslíte, že je dnes v Etiopii 10 milionů křesťanů? Je to proto, že Filip mluvil s jedním obyvatelem Etiopie, ten se vrátil domů, vydal svědectví a tak se zrodila a rozšířila církev v Etiopii. Filip v tom měl maličkou roli. Někdy můžeme sloužit velikým zástupům lidí; to je jistě úžasné. Ale častěji nás Bůh povede k jednomu člověku a to je úžasné stejně, možná i víc.


Říká se, že církev je budována vždycky po jedné duši. A jak můžeme získat Českou republiku? Někdy budeme mít zástupy, ale častokrát budeme mít jen jednoho člověka. Naším úkolem je mít uši k slyšení toho, co Bůh praví, být tam, kde Bůh chce, abychom byli, a být tam tehdy, kdy Bůh chce, a dělat to, co nám Bůh řekne. Potřebujeme být lidmi, kteří se nechají vést Duchem. Ježíš řekl, že Duch je jako vítr. Vítr nevidíme, ale víme, že vane, podle pohybu větví. Je důležité, abychom se pohybovali spolu s Duchem. A občas je to, jako když mi Bůh řekne: „Tome, co tam ještě děláš? Já už jsem tady.“ Takže je důležité jít krok za krokem s Duchem, jinak začneme stagnovat, zlenivíme a začneme být ve víře apatičtí. Koho to tu máme? Je dobré pamatovat na ty Filipy a Václavy, kteří tu byli před námi. Jak je možné, že jsme se mohli v této pěkné místnosti setkat?


Je to proto, že dávno před námi přišli jiní, kteří zasadili semínko. Kdysi v 9. století přišli dva bratři, Cyril a Metoděj, a hlásali evangelium. Prvně zakoušeli, že se jim lidi vysmívali a pronásledovali je, někteří i na vysokých místech. Zdálo se to jako dost divoký nápad, když například chtěli změnit liturgický jazyk. Ti dva byli jako charismatici; ale co kdyby nepřišli? A co udělal tenhle člověk? Narodil se v roce 902, chtěl předat víru Němcům, ale lidi Němce neměli rádi: „To je naše víra, oni to nepotřebují.“ Jeho bratr Boleslav byl silně proti, proto ho nechal zavraždit u dveří kostela. Václavovi bylo tehdy 27, ale co kdyby nezačal nic dělat, co kdyby se nechal zastrašit? Byl jste někdo ve Staré Boleslavi v chrámu sv. Václava? Ne? Jen jeden z vás, možná. Ono to není jenom pro turisty. Byly doby, kdy tam lidi chodili na pouť, třeba 20 tisíc. Myslíte, že by Pán chtěl, aby se to znovu tak dělo? S ním je možné všechno. V druhé knize Samuelově máme takzvané Davidovy bohatýry. Nebudeme to číst celé, ale chtěl bych na tomto úryvku něco ukázat. Například v osmém verši čteme jméno bohatýra, který se jmenoval Jóšeb. Kolik z vás dnes ráno, když jste vstali, jste si o Jóšebovi něco přečetli? Nemá tolik publicity. Ale co ten člověk udělal? Jednoho dne vzal oštěp a naráz zlikvidoval osm set nepřátel. Další byl Eleazar, který pobil celou armádu Pelištejců. Ve 20. verši máme Benajáše. Skočil do jámy plné sněhu a zabil lva, potom přišel k jednomu obrovi a vytrhl mu kopí, kterým ho probodl. A ve zbytku té kapitoly je dalších 37 mužů, kteří byli známí jako Davidovi bohatýři. Všichni tito lidé měli jedno společné: žili pro to, aby sloužili králi. Všechno pro krále. Kdyby je to stálo život, je to v pořádku, je to přece pro krále.


Znám příběh o potulných hercích, kteří kdysi dávno někde žili a přijeli do jednoho malého města, kde měli hrát; bylo to v době, kdy se tam lidem nedařilo dobře. A jenom několik málo lidí si mohlo koupit vstupenku, přestože nebyla moc drahá. Ti herci, většina z nich byli mladí, ztráceli odvahu. Bylo hodně špatné počasí, sněhová bouře. Řekli si: „To nemá cenu, představení zrušíme, není žádný důvod, abychom tu zůstali.“ Ale jeden starší člověk z toho souboru řekl: „Ale to není správné. Pár lidí si lístek koupilo a ti by to přece neměli odnést za ty, kteří přijít nemohli. Dnes půjdeme a budeme hrát.“ To je trošku povzbudilo. A začali hrát, a jak hráli, bylo to čím dál lepší.; vkládali do toho celé své srdce. Bylo tam spousta prázdných židlí, sedělo tu jen pár lidí – podobně jako v kostele. Ale oni hráli, vkládali do toho celé své srdce a líbilo se jim to. Představení skončilo, lidé odcházeli a jeden člověk, který šel jako poslední, dal lísteček do ruky toho staršího člověka, který všechny ostatní herce povzbuzoval. Ten přišel k ostatním ze souboru a řekl jim, že ten pán, co odcházel poslední, mu dal něco napsaného na lístečku, co jim měl přečíst. Bylo tam napsáno: „Můj duch se povznesl, to bylo nejlepší představení, jaké jsem kdy viděl, velmi si vás vážím a moc vám děkuji.“ Ten lístek byl podepsán: váš král. Co nám tento příběh říká? Komu sloužíme my? Někdy je to těžké, počasí je špatné, pracovali jsme celý den, jsme unaveni, manžel zase špatně jedná, děti řádí, ale komu sloužíme my? Sloužíme králi. A nemůžeme dělat nic jiného, než mu dát to nejlepší. Apoštol Pavel říká: „Ať děláte cokoliv, ať už jíte nebo pijete, dělejte to všechno ke slávě Boží.“ I to nejmenší, co děláme, máme dělat pro něho a stane se to něčím úžasným. Nazývám to principem malých věcí.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017