Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Dějiny spásy podle Smolíčka

14.02.2005, autor: David Vopřada, kategorie: Křesťanský život

Pročítal jsem se minulý týden nedělními čteními. Nádherné obrazy, široká a pro duši člověka blahodárná perspektiva. Vyprávělo se o nádherném Božím záměru s člověkem, o tom, jak Hospodin postavil člověka doprostřed královské zahrady, aby ji zveleboval a obhospodařovával, aby vychutnával do sytosti z jejích plodů. Jen dvě věci dostal člověk zakázány: určovat hranici mezi dobrem a zlem a chtít zakusit zlo na vlastní kůži.


Avšak vyprávění pradějin lidstva, jak jej nacházíme v knize Genesis, není líčením historických událostí. Vypovídají o něčem daleko osobnějším – totiž o lidské zkušenosti se zlem. Nejen v pradějinách lidstva, ale též v době, kdy tyto nádherné a tajuplné řádky byly zapsány. I dnes. Jenže nám se těžko vypovídá o naší zkušenosti s tím, co prožíváme, ať v dobrém, nebo ve zlém.


Naši předkové si zřejmě vymysleli výborný způsob, jak předávat svoji zkušenost se životem, s dobrem i zlem tak, aby této zkušenosti přišli na kloub i ti nejmenší. Už odmalička se mohly základní struktury chování vkloubit do myšlení a prožívání celých generací. Jak?


Prostřednictvím pohádek. Nesuďme je jako cosi, co je dávno passé a co se hodí leda pro děti, když nemohou usnout. Děti po nich baží a nemohou se vynaslouchat. A je-li pohádka dobrá, chtějí ji slyšet stále dokola, protože cosi v onom příběhu odpovídá čemusi, co nemůžeme rozeznat, co však do jejich nitra bylo vloženo již od narození, aniž bychom k tomu dali popud. Velmi dobře porozumí lidské zkušenosti, ať je třeba zabalená.


Jednou z takových úžasných, ač zdánlivě banálních, pohádek, je pohádka o Smolíčkovi. Známe ji každý a všichni jsme ji v dětství slyšeli. Avšak ten příběh... ten mi minulý týden cosi připomněl. Cosi hluboce biblického, vypráví totiž o lidské zkušenosti se zlem.


Karty jsou rozdány hned zpočátku. Smolíček přebývající v bezpečí své chaloupky je vybídnut, aby nikomu neotvíral. Netrvá dlouho, a za dveřmi se ocitnou jezinky: „Jen dva prstíčky!“ Smolíček touží poznat, co jsou zač, dva prstíčky nejsou moc, a tu— Najednou se objeví vevnitř celá ruka, dva kroky, a jezinky jsou uvnitř. Smolíček: bezbranný. Jezinky jej zavlečou kamsi, kam sám nechtěl a ve své slabosti si samozřejmě pomoci nemůže.


Začátek pohádky odpovídá prvním třem kapitolám knihy Geneze, vyprávění o poslání člověka a jeho pádu. Skrze kompromis, zapletení se se zlem. Nešťastná Eva nepopustila hadovi (hebrejské slovo nócháš můžeme přeložit též jako „okouzlení“) více než ony dva prstíky a výsledek... ten pozorujeme dodnes, když jsme zasaženi bolestí, nemocí či smrtí někoho blízkého (nebo nás samých). A začalo to tak nevinně. Evina zkušenost vypovídá o jediném: se zlem se nevyplácí ani diskutovat, ani smlouvat, ani naslouchat. Můžeme se příliš snadno cítit okouzleni jakýmsi vábením a nechat se odvléci nečekaným zlem na nečekané místo.


Pohádka nekončí. Záchranu poskytne včas jelen, který se nasadí pro svého milovaného Smolíčka a vytrhne jej ze zajetí jezinek. Jak? Pomocí volání, které přechází přes Smolíčkovy rty: „Mé zlaté parohy, kde se pasou? Smolíčka pacholíčka jezinky nesou!“ volá a jeho volání je vyslyšeno.


Tato pasáž pohádky odpovídá jiné zkušenosti lidstva v zajetí hříchu. Zkušenosti, kterou opěval již dávný žalmista: „Ubožák zavolal a Hospodin slyšel“ (Žl 34,8) či vzkřikl již apoštol Pavel: „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“ (Řím 10,13). Člověk, jenž pootevřel dveře svého niterného příbytku zlému, nemá jiné pomoci, ocitl-li se ve vleku, než vzpomenout na toho, kdo to s ním vždy myslel dobře, a kdo má moc zlo přemoci, totiž jediný, Ježíš Kristus.


Postní doba, na jejímž prahu se ocitáme, nám má pomoci navrátit se ke svému Pánu, abychom mohli o Velikonocích znovu potřikráte vyznat víru v Boha a potřikráte se odřeknout všeho zla, toho, co ke zlu láká, a Zlého osobně. Důvodem je přebývání s Bohem, v bezpečí. Proto má smysl skoncovat se vším, čím otevírám dveře byť jen pro dva prstíčky. Nestojí nám zato. V sázce je možná příliš mnoho. A ačkoli máme záchranu v tom, kdo zvítězil nad smrtí, nemusíme se nechat vláčet všemožnými jezinkami.


Ze svých trampot s jezinkami se poučil Smolíček, ze svých trampot byť s malým zlem a kompromisem v hříchu se poučme i my. Zvládl to malý kluk, jak teprve ti, kdo si myslí, že již vyrostli.





Článek neprošel jazykovou úpravou.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017