Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Duch svatý - duchovní GPS

19.12.2005, autor: Pat Collins, kategorie: Duch svatý


Otec Pat Collins, který vyučuje spiritualitu na All Hallows College v Dublinu, prakticky vysvětluje, jak nás může Duch svatý oslovit a vést v každodenním životě.


Musím se přiznat, že i mne, stejně jako mnoho mužů, fascinují technické vynálezy jako hodinky řízené rádiem, kapesní počítače, MP3 přehrávače a podobně. V současnosti patří mezi mé nejoblíbenější výkřiky techniky satelitní navigační systém, známý jako GPS. Toto zařízení ovládané počítačem používají zejména řidiči aut. Zadají do svého GPS místo, ze kterého vyjíždějí, a cíl; systém pak nalezne pomocí satelitů obíhajících naši zemi nejlepší cestu do cíle. Jsou dva způsoby navigace. Prvním je šipka ukazující směr na barevné mapě, která je na obrazovce. Druhým je ženský hlas dávající přesné pokyny. Pokud náhodou řidič udělá chybu, medový hlas mu ochotně nabídne nový způsob, jak dojet do cíle, a to bez jakéhokoli náznaku kritiky. Od té doby, co jsem si GPS zakoupil, jsem se nemusel podívat do mapy a ani jednou jsem se neztratil.


Mnohokrát mě napadlo, že Duch svatý je tak trochu jako duchovní GPS. Poskytuje těm, kteří jsou naladěni na Jeho inspiraci, vedení potřebné pro cestu k Bohu. Pokud někdy chybujeme nebo nejsme pozorní vůči jeho vnuknutí, Duch nás neodsuzuje. Namísto toho spíše navrhne jiný způsob, jak dojít k našemu cíli. Když jsem byl mladý, oblíbil jsem si následující modlitbu za Boží vedení, kterou napsal kardinál Mercier.


Duchu svatý,
Tebe miluje má duše, Tebe uctívám.
Osviť mne, posiluj mne, veď mne a utěšuj mne.
Ukazuj mi, co mám konat, a přikaž mi, abych to vykonal.
Slibuji, že se podřídím ve všem, co dopustíš v mém životě,
prosím jen: ukaž mi svou vůli a dej mi milost, abych ji naplnil.


Neměl jsem pokoj


Je tomu již pár let, co jsem seděl u svého stolu a na nic zrovna nemyslel, když mne náhle napadlo, že bych mohl napsat novou modlitbu, jakousi moderní variantu Mercierovy modlitby za vedení. Mojí bezprostřední reakcí byl souhlas. Měl jsem pocit, že to půjde snadno a rychle. Dal jsem se tedy do díla s představou, že budu mít úkol splněn do dvou dní. Ve skutečnosti se ukázal mnohem obtížnějším, než jsem si byl schopen představit. Psal jsem jednu verzi za druhou, ale s žádnou z nich jsem nebyl spokojen. Do odpadkového koše létaly stránky papíru zmačkané do kuličky. Mnohokrát jsem si říkal: „Proč se tady zatěžuji takovým vymýšlením, když mě o to vlastně nikdo nežádal?“ Proto jsem projekt na nějaký čas odložil, avšak prožíval jsem stálý nepokoj. Musel jsem se tedy k modlitbě vrátit. A trvalo to ještě měsíce. Už jsem ani nepočítal, kolik verzí jsem napsal, a žádná pořád nebyla ta pravá. V jednom momentě jsem vydal prozatímní verzi, otiskl ji časopis New Creation. Prosili jsme čtenáře, aby nám poslali své reakce. Když jsem prošel jejich návrhy, vytvořil jsem ještě jednu verzi, se kterou jsem však stále nebyl zcela spokojen.


Vykročení ve víře


Věřil jsem, že když něco má smysl, má smysl udělat to i nedokonale. Vydal jsem se proto do tiskárny s požadavkem na 500 výtisků. Když mi řekli cenu za jeden kus, byl jsem šokován. Dodali však: „Kdybyste si jich vzal 5 000, cena za kus by se poměrně snížila.“ Ačkoliv jsem měl za to, že se budou prodávat celé roky, rozhodl jsem se velkomyslně a objednal tento větší počet.


O pár dní později jsem si vyzvedl krabici nových kartiček s modlitbou a vracel jsem se do All Hallows College, kde jsem tehdy bydlel. Sotva jsem vešel dovnitř, pozdravil mě kněz a ještě jedna žena, kteří čekali ve foyer. „Vy jste pater Collins?“ zeptali se. Řekl jsem, že ano. „Slyšeli jsme, že píšete nějakou modlitbu k Duchu svatému,“ vysvětlili mi, „a přišli jsme se zeptat, jestli byste nám jich pár neprodal.“ Řekl jsem jim, že je to úžasná shoda okolností, neboť se právě vracím z tiskárny a ta krabice v mém náručí je plná kartiček s onou modlitbou. „Kolik byste toho asi chtěli?“ zeptal jsem se. „No, pro začátek bychom si vzali asi 1 000 kusů.“ Skoro jsem překvapením krabici upustil. Vždyť ten kněz chtěl právě dvojnásobek počtu, který jsem původně hodlal vydat. To je však již dávno. Od té doby jsem jich prodal přes čtvrt miliónu. Bohu díky, že je stále o ně zájem. Nedávno jsem objednal v tiskárně dalších 10 000 kartiček…


Znamení Ducha


Tato zkušenost mě naučila několika důležitým věcem. Za prvé, když odpovíme na Boží vnuknutí, bude nás provázet vnitřní útěcha potud, pokud ho budeme následovat. Za druhé, jestliže pochází impulz od Boha, ponese vždy své ovoce. Za třetí, tak jako GPS automaticky nabízí vedení řidičům na cestách, i Duch svatý nám dává duchovní vedení mnoha obyčejnými způsoby, jakými jsou svaté touhy, výčitky svědomí, vnitřní pobídky nebo zjevení slova z Písma. Může nás také vést způsoby charismatickými jako sny, vize, proroctví či slovo poznání. Ať už tak či onak, je nám umožněno, aby nás tak jako Ježíše „vodil Duch“ (Lk 4,1) a „budeme vedeni Duchem“ (Gal 5,18).


Věřím, že tato denní modlitba k Duchu svatému byla tím samým Duchem inspirována:


„Nebeský Otče, Tvůj Duch je Duchem pravdy a lásky.
Naplň tímto svatým Duchem moje tělo, mysl i duši.
Ochraň mě dnes ode všech klamů a nepravých vnuknutí.
Zjev mi svou přítomnost a své úmysly tak,
abych jim mohl porozumět.
Děkuji ti, že to vykonáš
a dáš mi sílu odpovědět
skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.“



Převzato s laskavým svolením z časopisu Goodnews. Pracovní překlad –ta-


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017