Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Jak bych mohl rozumět, když mi to nikdo nevyloží (Sk 8,31)

10.04.2002, autor: Jakob Kremer, kategorie: Bible
Jen málo čtenářů může číst bibli v původní řeči: hebrejsky, aramejsky, řecky. Většina je odkázána na překlady. Ale i v těchto nejlepších překladech zůstává bible zpočátku cizí knihou. Proto není radno otevřít bibli jednoduše na první stránce a číst kapitolu za kapitolou. Aby se mohl člověk ve světě bible lépe orientovat, je dobré nechat se alespoň na začátku do četby uvést. To je cesta, která je předznačena už v bibli a zvláště v židovských a křesťanských dějinách. Když znalec Písma Ezdráš předčítal lidu, "levité vysvětlovali lidu Zákon, četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli" (Neh 8,8). V židovské synagóze byla bible po přečtení v hebrejštině překládána parafrázovitě (opisným a objasňujícím způsobem) do aramejštiny. Evangelista Lukáš líčí dojemně a s ohledem na učitelskou činnost prvotní církve, jak zmrtvýchvstalý Pán vykládá Písmo učedníkům, jdoucím do Emauz (L 24,27; srv. 24,32). Na konci řečí, pronesených jako podobenství, píše Matouš o křesťanském zákoníku, který vynáší Boží slovo jako hospodář "věci nové i staré" ze své zásoby (Mt 13,52). Podle Jana 16,13 uvede Paraklét (Ježíšem slíbený Duch svatý) učedníky do celé pravdy, kterou by zatím ještě nemohli snést. Od začátku se církev považovala být pověřena k tomu, aby vykládala Písmo: podle příkladu Ježíše a s odvoláním na jeho Ducha vykládali apoštolové spisy Starého zákona ve svých kázáních při bohoslužbách a ve svých listech. Příkladem pro návod k porozumění Písmu je vysvětlení, jaké dal jáhen Filip etiopskému komoří, když ho o to požádal (Sk 8, 26-40).

Spisy, které se dochovaly z doby, která následuje po době apoštolské, nás poučují o tom, jak velice se snažili zástupci církve od počátku, aby vykládali Písmo a přispěli mnoha vysvětlivkami k jejímu porozumění. Je málo známo, že mnoho středověkých teologů považovalo svá díla za úvody do plodného čtení Písma. Exegeze, která se jako vědecká disciplina oddělila od ostatní teologie teprve v novověku, je - navzdory mnoha mylným cestám - velkou pomocí a dnes je nepostradatelným pokusem, jak udělat bibli srozumitelnou také ve změněném světě jako knihu knih.

První důležitý úvod do četby nabízí církev už tím, že v jediné knize shromažďuje všechny posvátné spisy. Tím nás poučuje, že je třeba číst jednotlivé spisy ve spojení s ostatními. Kromě toho se tím naznačuje, že jde o knihy církve. Vlastním místem pro četbu bible je shromážděná obec. Tam jsou biblické texty pronášeny poprvé: "Až tento list u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodicejské církvi" (Ko 4,15). Proto zůstává církev pro toho, kdo v ní nevidí jen lidskou podobu místem, jemuž je svěřen výklad bible, nakolik se vidí sama být podřízena Božímu slovu a vždy na to zaměřuje své hlásání. Církev nabízí dále mnohý návod k porozumění bible tím, že stanoví pořadí, jak a co číst a dále svým kázáním. Tato "služba slovu" (Sk 6,4) církve je prohlubována, podložena a pokračuje se v ní katechezí v biblických kroužcích a mnoha spisy, uveřejněnými z příkazu církve. Zápas o správný výklad bible a časté urputné spory s bludy jsou nakonec snahou uchránit bibli od falešné interpretace. Dějiny novodobé exegeze učí, že jednotlivé pokusy o výklad si nemohou nikdy dělat nárok na to, že by jednou provždy dostatečně pochopily pravdu bible. Spíše jsou myšleny jako příspěvky do diskuse a jako takové se prověřují. Často se může teprve během vědecké diskuse objasnit, do jaké míry jsou navržené interpretace nosné. Především je třeba poměřovat jednotlivé příspěvky exegetů - jak to vyžaduje nejstarší křesťanská tradice a také moderní hermeneutické úvahy - společnou vírou celé církve. Uprostřed množství protichůdných vysvětlení se tak prokazuje vazba na církev (tím se nemíní na žádný pád každičké dílčí zveřejnění církevních míst) jako cenná pomoc při orientaci. K mnoha dílčím problémům nedala církev žádnou závaznou odpověď. Ve vysvětlování centrálních textů jsou dnes všechny velké církve jednotné, jestliže a nakolik se drží apoštolského vyznání víry jakožto sjednocujícího klíče.

Dnes existují četné menší a větší pomůcky, které ulehčují soukromou četbu bible. Vydání textů a jejich překlady (často přeložené volně v úzké návaznosti na originální text) jsou cennými ukazateli cest. Krátké úvody k jednotlivým biblickým (textům) spisům, jak je nacházíme u většiny vydání bible, poskytují orientaci o autoru, době vzniku, okolním světě, podnětu k sepsání, o historii té které knihy a o jejích základních myšlenkách (srv. přehled str. 28-40). Krátké poznámky vysvětlují pojmy, představy a myšlenkové proudy, které jsou nám cizí, a budují spojení k jiným biblickým výpovědím. Podrobné komentáře, slovníky a jednotlivá pojednání, ryze vědecká a všeobecně srozumitelná, jdou na kloub problémům, které vyvstávají před dnešním čtenářem bible. Každý kněz, katecheta a také rozmanitá díla o bibli podají rádi informaci k těmto problémům. Vzhledem k četnosti vydání a informativních prostředků není ovšem pro čtenáře snadné zvolit si to pravé. Proto je většinou lepší použít jen jediný návod k četbě, než si ztížit cestu přehršlí komentářů.

"Miluj Písmo svaté, a věčná pravda tě bude milovat. Miluj je a bude ti sloužit. Čti je a ona tě vezme do náručí." (Sv. Jeroným: List 130 (Demetriovi) 20)


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017