Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Jak prosté, Watsone

22.11.2002, autor: Angelo Scarano, kategorie: Nedělní evangelia
Ježíš řekl svým učedníkům: 31„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn 32a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 34Tu řekne král těm po pravici: ´Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. 35Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, 36byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.´ 37Spravedliví mu na to řeknou: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? 38Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsem tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?´ 40Král jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.´ 41Potom řekne těm po levici: ´Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. 42Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; 43byl jsem na cestě a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.´ 44Tu mu na to řeknou také oni: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?´ 45On jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.´ 46A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ (Mt 25,31-46)

„Jak prosté, Watsone!“. Jen sklenice vody, obyčejná návštěva, lidské přijetí … Je to tak prosté.

A přesto … sami bychom se ochudili, kdybychom zploštili dnešní evangelium na pouhou „pomoc chudým“. Koneckonců, tato povinnost (či solidarita) je „vrozená a přirozená“ každému člověku (jinak by nebylo možné, aby Král soudil každého na základě tohoto principu). Co tedy evangelium přináší nového? K čemu nám je, že známe tato Kristova slova?

Především díky evangeliu víme a jsme přesvědčeni o tom, že „ten projekt“, do kterého stojí za to investovat, je solidarita k potřebnému – solidarita nejen vnitřní, ale i vnější, konkrétní. To je ten projekt, který nakonec „vynese“. Nemusíme tedy pracně hledat různé cesty ke štěstí. Nanejvýš máme hledat způsob, jak kráčet po této cestě, jak prokazovat lásku potřebnému. To je však velmi individuální, tak jako je individuální tempo a styl chůze či běhu.

Na tuto „lacinou“ radu „o perspektivním projektu“ může následovat logická námitka, že taková investice nemusí být jistá: co když vynaložené finanční prostředky, úsilí skončí…s prázdnou? Co když darované peníze skončí „v rukou podvodníků“? Co když se moje „dobročinná činnost“ setká s lhostejností? Není jednodušší se věnovat jen svým nejbližším, kde je „investice jistá“? Na to se dá odpovědět, že žádná investice není jistá. Sebelepší péče o partnera či děti může skončit „neúspěchem“: partner třeba odejde, dospívající děti se otočí zády, odejdou z domova s nevděkem a naprostým nezájmem. A k čemu pak byla dlouhá léta „strávená“ kvůli těmto milovaným lidem? Evangelium nás však ujišťuje, že žádná investice kvůli druhému není ztracená. Investice z lásky k druhému je jistá! A přinese úroky! Tato investice není zneužita, vytunelována! Vždyť „nebe se ještě nikomu nepodařilo vytunelovat“! I kdybychom dali hmotnou pomoc podvodníkům (nechtěně, přes pečlivé zvážení!), naše pomoc se neztratila: ačkoli hmotné prostředky skončili ve špatných rukou, náš skutek skončil… v rukou dobrých, samotného Krista.

Je pravda, že nemám rozhazovat čas, energii a materiální prostředky nerozumně – ale na druhou stranu nemám čekat tak dlouho, až nakonec … přijde konec a odejdu z vyšperkovaného domu, s úsporami v bance, a vlastně chudý před Bohem. A abych neodešel chudý, potřebuji chudé.

„Jakou vděčnost bys měl tedy projevovat svému dobrodinci chudákovi! Měl bys být plný radosti a štěstí za takovou čest. Ty však jsi mrzutý a nepřístupný… znáš jen jednu odpověď: „Nemám, nedám, jsem chudý“. Máš pravdu, jsi chudý a nemáš nic: Jsi chudý v lásce, chudý v dobrotě k lidem, chudý ve víře v Boha, jsi chudý i ve věčné naději.“ (Sv. Bazil Veliký)

K reflexi

1. Zkus si představit pastýře, který pečuje o své ovce, vede je na pastvu, stará se o nemocné, hledá ztracené. Jestliže lidé dokážou být takovými pastýři, tím spíš Hospodin! On je skutečným pastýřem vůči tobě!

2. Podívej se na své okolí, na krajinu, na sebe samotného – to vše je určeno k proměně, k novému lesku a obnovení Kristovou mocí. Ty nejsi určen k smrti, ale k životu!

3. Nemusím čekat na svou smrt, abych viděl svůj život z Kristovy perspektivy. Už teď se na něj mohu podívat – a vidět hlubší smysl té služby, kterou prokazuji konkrétním lidem. A vidět, na čem skutečně záleží – v podvečer našeho života budeme posuzováni podle lásky.

-----

Děkujeme Pastoračnímu středisku Praha za souhlas se zveřejněním tohoto článku.

Celé znění Angelových příprav na liturgii si můžete objednat e-mailem na této stránce.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2018