Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Kdo chce vstoupit do nebeského království...

29.10.2001, autor: Fio Mascarenhas, kategorie: Svědectví
P. Fio Mascarenhas SJ je koordinátorem národního služebného týmu Charismatické obnovy v Indii. Stál u zrodu Charismatické obnovy v této zemi, byl prezidentem ICCRS a jako takový navštívil mnoho zemí po celém světě. Toto svědectví bylo předneseno na evropském setkání národních služebných týmů Charismatické obnovy 8. - 12. 4. 1999 na Maltě.

Když jsem opouštěl domov, abych se stal jezuitou, bylo pro mě křesťanství intelektuální vírou v Boha a ve spásu v Ježíši, v praxi jsem však kladl důraz na svou vlastní snahu být dobrý. V centru pozornosti jsem stál já a to, co jsem já dělal pro Boha spíše než to, co chtěl Bůh udělat pro mě. Toto smýšlení musel Bůh změnit a udělal to skrze utrpení. „Trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy“ (Řím 8,17b). Jsme opracováváni, aby nás Bůh mohl použít, a to velmi často znamená utrpení, umírání sobě samému.

V mém případě se to stalo skrze neúspěch při rigorózní zkoušce na univerzitě. Před vstupem do řádu jsem vystudoval chemii na vysoké škole a poté jsem byl vybrán provinciálem, abych se stal profesorem chemie na jezuitské univerzitě. Vrátil jsem se proto na univerzitu, abych si doplnil kvalifikaci, a byl jsem na sebe pyšný. Studoval jsem s výborným prospěchem, každý očekával, že budu při závěrečných zkouškách excelovat. Představte si můj šok – v okamžiku, kdy jsem vešel do zkušební místnosti, jsem měl naprosté okno, nepamatoval jsem si ani slovo. Neuspěl jsem a zažíval jsem obrovské pokoření. Ptal jsem se Boha, proč mi to udělal, čím jsem si to zasloužil. Ale stále jsem ještě měl víru v sebe, začal jsem znovu tvrdě studovat a za měsíc jsem šel na zkoušku podruhé. Opakovalo se úplně to samé, měl jsem okno a neuspěl jsem. Kdykoliv jsem přišel za svými profesory na konzultaci, věděl jsem všechno, i ostatní studenti ke mně chodili pro radu, takže moje selhání při zkoušce bylo dost nepochopitelné. Představení mě poslali k různým psychologům, ale výsledky všech testů byly normální, nic se mnou nebylo v nepořádku. To už ovšem přicházela krize víry. Byl jsem zahořklý, začal jsem trpět pocitem méněcennosti. Začal jsem pochybovat o Boží lásce, dokonce i o jeho existenci. Za měsíc jsem šel na zkoušku potřetí. Když jsem vstupoval do zkušební místnosti, modlil jsem se: „Pane, vím, že mě nemiluješ, nebudu tě tedy o nic žádat, ale doufám, že stále miluješ mou maminku, která obětuje novénu za novénou, aby její syn udělal zkoušku.“ Přesto jsem i potřetí měl okno a zkoušku neudělal. To už ze mě byla úplná troska: fyzicky – trpěl jsem astmatem a každý den jsem měl těžké záchvaty; emocionálně – nemohl jsem se podívat lidem do tváře, protože jsem se za sebe styděl. Byl jsem uvnitř zmatený, myslel jsem si, že se mi každý směje. Duchovně – vzbouřil jsem se vůči Bohu, přestal jsem se modlit a začal jsem vést světský život. V tomto momentu absolutního chaosu vstoupil Bůh se svým milosrdenstvím a velkou láskou do mého života.

Když jsem před několika lety skládal řádové sliby, měl jsem pocit, že jsem v mnoha směrech bohatý, měl jsem dobré rodinné zázemí, vysokoškolské vzdělání, skvělou budoucnost, a s tím vším jsem se Bohu dával, jako bych mu prokazoval laskavost. Teď byla situace naprosto jiná, prožíval jsem chudobu a zmatek. Jednoho dne jsem cítil, že si musím kleknout před křížem, který visí v mém pokoji. Poklekl jsem a z mého nitra vytryskla modlitba: „Pane, nemám nic, co bych ti mohl nabídnout, moje budoucnost je pustá. Ale jestli ty máš pro mě plán, tady jsem.“ Byl to moment mého poddání se vládě Ježíšově. Odpověď přišla okamžitě. Slyšel jsem vnitřní hlas, jak říká: „Fio, ty jsi můj milovaný syn, jsem s tebou velmi spokojen.“ Uvažoval jsem: „Jak se mnou může být velmi spokojen? Nemodlím se, žiju světským životem…“ A přece mě v hloubi mého srdce Duch utvrzoval, že i když tomu nerozumím, je to pravda. Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Pamatuji si, že jsem tehdy vyskočil, zvedl ruce a volal: „Aleluja, chválím tě, Ježíši, ty jsi Život.“

Touto zkušeností byl můj život úplně proměněn. Pocítil jsem to i na fyzické rovině, protože jsem byl zcela uzdraven z astmatu. Po citové stránce jsm byl také osvobozen. Co mohly znamenat všechny mé neúspěchy tváří v tvář faktu, že jsem milovaný Boží syn? Ale to nejdůležitější přišlo v duchovní oblasti – obdržel jsem milost vnitřní modlitby, jistou vnímavost pro Boha, pro to, že On se stará o každý detail mého života s láskou, a že vše, co se mě týká, je součástí jeho láskyplného plánu. Samozřejmě přišly i další dary, předně dar chvály, kterou jsem doslova přetékal. Brzy poté jsem šel na zkoušku z chemie počtvrté a bez problémů jsem ji složil.

Po mém kněžském svěcení mi můj provinciál dal na vybranou, buď budu profesorem chemie na univerzitě nebo půjdu hlásat Boží slovo. Vybral jsem si to druhé. Krátce nato mě Pán použil. při vzniku Charismatické obnovy v Indii.

-----

Připravily Monika Kršková a Alena Gollová


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017