Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Kdy se uvidíme?

29.11.2002, autor: Angelo Scarano, kategorie: Nedělní evangelia

Evangelium Mk 13,33-37



Ježíš řekl svým učedníkům: 33„Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. 34Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. 35Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, 36aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. 37Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“



Náš text je posledním úryvkem eschatologické řeči (Mk 13). Nosným tématem je vnitřní bdělost a čekání na Pána (srov. „spím, ale mé srdce bdí“ – Pís 5,2). Opakem takové bdělosti je spánek jakožto postoj ne-očekávání, postoj srdce zatíženého nestřídmostí (Lk 21,34). O hodině a dni druhého Ježíšova příchodu neví nikdo (v. 35), proto je třeba vytrvale bdít v očekávání: Pán může přijít kdykoliv! Na jiných místech Písma se používá také přirovnání, že Pán přijde náhle jako zloděj (Lk 21,34). Evangelia soustřeďují pozornost na samotný fakt Kristova příchodu, ne na přesný čas, kdy to nastane.



Vyžadované bdění je „aktivní“, protože znamená věrné plnění svěřených úkolů (v. 34-36; Mt 24,46n.; 25,14-46). K tomuto významu „bdění“ viz 1 Sol 5,4-8 („Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.“). „Bdění je postoj zodpovědného čekání na přicházejícího Pána“ (Schweizer). Eschatologie (Kristův příchod) je tak motivací jednání (etiky).



V evangeliu je eschatologie spjata s etikou. Ani pozdější novozákonní pisatelé etiku od eschatologie sebe neoddělí: eschatologie není nikde předložena pro ukojení zvědavosti, ale jako podnět pro křesťanský život „tady a teď“.





Společné rysy lit. čtení



Tato neděle nás vybízí, abychom vzali vážně druhý Kristův příchod: on skutečně přijde (2. čtení), přijde znenadání, a proto je třeba bdít (evangelium). Bdění (vyhlížení, očekávání) se dá také chápat jako touha, volání po zachraňující Boží přítomnosti (1. čtení).





K úvaze



„Kdy přijdeš?“ Tato otázka není převzata ze spisu nějakého mystika, ale z našich běžných hovorů. „Kdy se ukážeš? Kdy se uvidíme?“ Jsou to otázky, které prozrazují touhu, očekávání. Někdy je to touha „zištná“ (očekáváme od druhého nějakou službu), jindy je však zcela „nezištná“: určitého člověka chceme vidět, protože ho máme rádi. A pokud je to člověk vzácný, nám velmi blízký, pak se tato touha může proměnit v nedočkavost.



„Kdy přijdeš?“ Otázka tak běžná v našich každodenních rozhovorech, možná méně běžná v našich rozhovorech s Kristem. Bývalo však tomu jinak. První křesťané uchovávali živou touhu po Kristově příchodu, proto volali „Maranatha“, „Přijď, Pane Ježíši“. Tato myšlenka na vytoužený Kristův příchod se časem stala spíš „strašákem“ – Kristus přijde, bude soudit, potrestá. A samozřejmě se vytratila touha po takovém Kristu. Kdo by toužil po blízkosti tak „chladného“ soudce? Tak touha po Kristu byla vytlačena strachem z Krista. A přece … tím se ochuzujeme o tu radost, že se můžeme těšit na to nejvzácnější setkání. Zvolání „kdy přijdeš?“, „Maranatha“ se tak stalo „prosím, nepřicházej“.



„Nepřicházej, Pane, bojím se tě“. Pán by na to odpověděl: „Nemusíš se bát mě, boj se spíš sama sebe. V tobě je temnota, ve mně světlo. V tobě je nejistota a tápání, ve mně je cesta. V tobě je selhání a pád, ve mně je vzkříšení. V tobě je prázdnota, ve mně je tryskající pramen živé vody.“ Kristus je pro tebe všechno to, co hledáš! A pokud se ho přece jen stále bojíš, pak si vzpomeň: On tě miluje víc než ty sebe sama. A touží po tobě víc než ty po něm.



„Kdy přijdeš?“ Takovou otázkou prostoupenou hlubokou touhou (a ne strachem či lhostejností) dokážu vyslovit jen v rozhovoru s přítelem. A pokud v těchto dnech objevím přátelskou tvář Krista, tak stejná otázka se vynoří i v mém nitru. A nejen otázka, ale i touha. A nejen touha, ale i radostné těšení se na setkání s Ním. Radostné těšení sobotního večera, večera před nedělí vzkříšení, večera před nedělí Setkání.





K reflexi



1. Tento úryvek je modlitbou …. a proto snad není lepší „rada“, než si vzít tento text k osobní modlitbě – a třeba si jej několikrát přečíst celý (v duchu, či polohlasitě), nebo se zastavit jen u některého verše.



2. Dary přijaté od Boha jsou pro mě ukazatelem a předchutí Boží dobroty, která se „plně“ rozleje v den Setkání. Které dary bych dokázal vyjmenovat? Umět vidět „konkrétní“ dary mi umožňuje, abych měl živou (a ne „vágní a prázdnou“) touhu po Dárci.



3. Otázku, zda „očekávám Kristův příchod“, bychom měli předeslat jinou, podstatnější: Kdo je pro mě Kristus? Odpověď na tuto otázku je zároveň odpovědí, zda (a jak) očekávám Krista.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2018
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2018