Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Království Boží a konverze I.

07.03.2005, autor: Joseph Ratzinger, kategorie: Evangelizace a misie

Prefekt Kongregace pro nauku víry, kardinál Joseph Ratzinger, pokračuje ve svých úvahách o nové evangelizaci.

Pokud jde o obsah nové evangelizace, musíme na prvním místě dbát na to, abychom neporušovali jednotu Starého a Nového zákona. Základní myšlenku starozákonního textu shrnuje Jan Křtitel jednoduchým vzkazem – Obraťte se!

Bez Jana Křtitele nemůžeme vůbec přistoupit k Ježíšovi; neexistuje způsob, jak dojít k Ježíšovi bez toho, abychom odpověděli na povolání jeho předchůdce. Sám Ježíš užívá Janovo poselství, neboť jeho kázání lze shrnout do jednoho slova: „metanoia“. Řecký výraz pro obrácení znamená přehodnotit – zpochybnit vlastní běžný způsob života, dovolit Bohu vstoupit do svého života, nesoudit jen dle současných světských měřítek.Obrátit se tedy znamená nežít tak, jak žijí ostatní, nedělat to, co dělají oni, neomlouvat si pochybné, víceznačné či zlé skutky jenom proto, že to tak dělají všichni; začít vidět svůj život jakoby Božíma očima. Spočívá to tedy v hledání dobra, i když to není pohodlné; nedat na soudy a názory většiny, lidské, ale řídit se spravedlností Boží – jinými slovy: hledat nový styl života, nový život.

„Konverze je pokorné vydání sebe sama lásce Druhého“

Vše, co zde zatím bylo řečeno, nemá vést k pouhému morálnímu postoji; redukcí křesťanství na morálku ztrácíme podstatu Kristova učení: dar nového přátelství, dar společenství s Ježíšem, a tím pádem s Bohem. Kdokoliv se obrátí ke Kristu, nevytváří si jakýsi morální systém pro svůj vlastní život, nesnaží se vystavět budovu vlastní dobroty s využitím svých sil. „Konverze“ (metanoia) znamená pravý opak: vyjít ze soběstačnosti k objevení a přijetí naší potřebnosti – že potřebujeme druhé a Druhého, Jeho odpuštění a Jeho přátelství. Život v neobrácení spočívá v sebeospravedlňování (nejsem horší než ostatní), konverze je pokorné vydání se lásce Druhého, lásce, která se stává mírou a měřítkem pro můj vlastní život.

„Evangelizovat pouhými slovy nestačí“

Je zde potřeba mít na mysli také společenský rozměr konverze. Je to samozřejmě čin hluboce osobní, je to jakési zosobnění. Opouštím život dle vzorce „Jednám jako všichni ostatní“ (a nebudu se už dále cítit spravedlivý kvůli skutečnosti, že každý dělá stejné věci jako já) a nalézám před Bohem svou vlastní skutečnou osobu, a zodpovědnost. Pravé zosobnění ale v sobě obsahuje také nový a hlubší způsob zespolečenštění. Mé „já“ se znovu otevírá pro „ty“, a to v celé své hloubce, a tak se rodí nové „my.“ Pokud nese všeobecně rozšířený životní styl v sobě nebezpečí odosobnění, žití nikoliv vlastního života, ale života všech ostatních lidí, pak nás pravé obrácení musí přivést k novému „my“, k cestě Boží. Voláme-li k obrácení, je potřebné, abychom také nabízeli společenství života, prostor, kde se dá nový životní styl praktikovat. Nemůžeme evangelizovat jen slovy; evangelium tvoří život, vytváří společenství růstu. Konverze pouze osobního rozměru postrádá pevnost a sílu.

„Království Boží“

Ve volání po obrácení hraje živé Slovo velmi důležitou roli – je jeho základní podmínkou. Teocentrismus je podstatou Ježíšova kázání a musí být rovněž v srdci nové evangelizace. Klíčovým termínem všech Ježíšových řečí je království Boží. Avšak království Boží není nějakou věcí, společenskou či politickou strukturou nebo snad vysněnou Utopií. Boží království je Bůh sám. Boží království ohlašuje, že Bůh existuje. Že je živý. Bůh je přítomen a jedná v našem světě, v mém i tvém životě. Bůh není vzdálenou „konečnou příčinou“, Bůh není „velkým architektem“, který stvořil svět jako stroj a už dále není jeho součástí, ale právě naopak: Bůh je tou nejskutečnější a nejvíc rozhodující skutečností v každé oblasti celého mého života, v jakémkoliv momentu dějin. J. B. Metz, známý teolog, nás všechny velmi překvapil na konferenci, kde promluvil, když opouštěl Munsterskou univerzitu. V minulosti totiž mnoho mluvil o antropocentrismu a učil nás, že opravdovým obratem v křesťanství byla sekularizace, objev toho, jak je svět Bohu vzdálený. Později vyučoval politickou teologii – politický charakter víry; v dalším období zase hlásal učení o „nebezpečné paměti“; a nakonec přišel s narativní teologií. Na konci své dlouhé a obtížné pouti nám dnes říká: skutečný problém naší doby je takzvaná „krize Boha“, absence Boha, zamaskovaná vyprázdněnou religiozitou. Teologie se musí znovu stát skutečnou teo-logií, naukou o Bohu. Musí hovořit o Bohu a s Bohem. Metz má pravdu: ono „unum necessarium,“ jediné potřebné pro člověka je Bůh. Vždyť to, jestli Bůh existuje nebo ne, mění celou naši situaci, všechno, vždy a všude. Je velmi smutné, že my křesťané příliš velkou část života prožijeme podle hesla: „Bůh neexistuje – a i kdyby existoval, tak by stejně byl mimo.“ A tak musí evangelizace hlásat na prvním místě jediného pravého Boha Stvořitele – Posvětitele – Soudce (viz Katechismus katolické církve).

S laskavým svolením vydavatele přeložil -ta-


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2014
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2016