Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Naslouchání v modlitbě

Objevování modlitby
29.07.2009, autor: Sue Mayfieldová, kategorie: Modlitba

Měli jste někdy vztah, který se vám zdál tak trochu „jednostranný“? Možná jste to byli vy, kdo obstaral všechno běhání a mluvení, a kamarád se tvářil lhostejně a znuděně. Nebo byl kamarád sebestředný, mluvil stále jen o svých potřebách a starostech a vy jste se cítili přehlížení nebo neviditelní.

Modlitba je vztah. Zdravé vztahy jsou oboustranné, vzájemné a vyrovnané – ne jednostranné. Modlitba by tedy měla být oboustranný rozhovor, kdy si uděláme čas Bohu naslouchat, spíše než abychom jen sami mluvili.

Jak ale můžeme Bohu naslouchat? Zřídka „uslyšíme“ Boha tak zřetelně, jako bychom slyšeli lidský hlas. Ve skutečnosti si často spojujeme něčí tvrzení o „slyšení hlasů“ s pomateným chováním. Jak můžeme Bohu naslouchat, aniž bychom podcenili zdravý rozum? Jak můžeme vědět, že to, co slyšíme, je opravdové a že si to jen nevymýšlíme? Musí naslouchání Bohu vždy obsahovat slova?

Mnoho křesťanů věří, že k nim Bůh „mluví“ prostřednictvím slov. Buď jsou to slova druhých – v kázání, v rozhovoru s přítelem nebo skrze slova Bible. Bibli říkáme „Boží slovo“ a věříme, že skrze ni k nám Bůh mluví o své vůli a prioritách. Někdy se nám zdá, že na nás určité příběhy a pasáže z Bible „vyskočí“ a osvětlí určité situace v našem životě, jako by nám skrze ně chtěl Bůh něco konkrétního sdělit.

Boží hlas může být ale také hlasem beze slov. Bůh může „mluvit“ skrze krásu světa, který stvořil. Náhlý záblesk světla mezi stromy obklopujícími cestu, po které jdeme, nás může ujistit o Božím vedení. Jinovatka na pavoučí síti k nám může promluvit o křehkosti naší planety, o potřebě starat se o ni nebo o hodnotě a kráse malinkatých každodenních věcí. Někdy můžeme mít uprostřed těžkého rozhodování nebo složité situace hluboký pocit pokoje či „správnosti“, který se zdá být od Boha. Zakladatel metodistického hnutí, které vzniklo v 18. století, John Wesley jednou napsal o zvláštním teple, které cítil v srdci. Když soustředíme pozornost na Boha, potřebujeme naslouchat nejen svým myšlenkám, ale také svým pocitům a emocím.

Tento příběh z 1. knihy Královské ve Starém Zákoně popisuje proroka Eliáše, jak naslouchá Bohu.
Tu k němu zaznělo Boží slovo.Řeklo mu: „Co tu děláš, Eliáši?“
Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život.“
Hospodin řekl: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem.“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin zemětřesení nebyl.
Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku.
Když toj Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k němu hlasl: „Co tu děláš, Eliáši?“

1 Král 19,9-13

Tomuto příběhu předcházel jiný, ve kterém byl Eliáš svědkem velkolepé manifestace Boží moci (tento příběh si můžete přečíst v 1. knize Královské 18,16-39). Nyní je sklíčený, vyčerpaný a plný sebelítosti. Prchá, aby si zachránil život, a utíká do hor naslouchat Bohu. Možná Elijáš očekává další dramatické zjevení, že k němu Bůh promluví ze zemětřesení, ze silného větru nebo z ohně. Tentokrát však Boží hlas přichází tiše a jemně.
Elijáš slyší Boží hlas, když hluk utichá a všude je ticho. Je pravděpodobné, že při modlitbě uslyšíme Boha, když se naučíme ztišit hluk – jak hluk vnější, tak vnitřní v nás.

Žijeme v neobyčejně hlučném světě. Jen zřídka se nám podaří být tiše. Hudbu slyšíme třeba i ve výtahu nebo z telefonního sluchátka, když čekáme na spojení, hudba je do nás doslova pumpována.
V knize Rady zkušeného ďábla C. S. Lewis vykresluje démona, který se snaží ze světa vypudit jak hudbu, tak ticho a naplnit ho místo toho hlukem. Zmarchrob (ďábel) píše svému synovci (který se teprve zaučuje) o tom, jak umrtvující a odlidštěný efekt bude mít hluk. Hluk otupující vědomí a přehlušující věci, na kterých opravdu záleží.

Druh modlitby zvaný „naslouchání“ vyžaduje, abychom všechen povrchový hluk každodenního života nechali za sebou a ponořili se do hlubokého nerušeného ticha. Je to trochu jako potápění pod vodu, kdy opouštíme rozvlněný, cákající povrch a vplouváme do ticha pod ním. Následující cvičení jsou vytvořena tak, aby vám pomohla ponořit se do vody, kde můžete být tiší a otevření Bohu. Nedivte se, bude-li to těžké, a neočekávejte okamžité úspěchy.

Možná zjistíte, že když tiše sedíte a nic neděláte, jste ospalí a usínáte. Nebo můžete zjistit, že je vaše mysl roztěkaná a cokoli vás snadno rozptýlí. Přemýšlíte o práci, kterou jste neudělali, nebo o tom, co někdo řekl, nebo vám v hlavě hraje melodie, kterou jste před několika hodinami slyšeli v autorádiu, a ta melodie ne a ne přestat! Můžete to vyřešit tím, že u sebe budete mít blok a poznačíte si věci, které je později potřeba udělat. Nebo zkuste použít myšlenky, které vás napadnou, jako odrazový můstek pro modlitbu. Pokud si například právě vzpomenete na to, že musíte někomu zavolat, stručně se za tu osobu pomodlete a pak znovu obraťte pozornost k naslouchání a ztišení.
V tichu dáváte Bohu prostor k tomu, aby promluvil. Jak to často píší autoři knihy Žalmů: „hledáte Boží tvář“.
Jak si však při ztišení můžeme být jisti, že to, co slyšíme, je od Boha? Že to nejsou jenom naše vlastní nápady nebo vyslyšení našich přání?

Zeptejte se sami sebe:

Odpovídá tato myšlenka tomu, co vím o Boží povaze a jeho záměrech z Bible, nebo je v rozporu?
Je tato myšlenka dobrá a životodárná, zaměřuje mou pozornost na druhé, na Boha a stvoření více než na mě samého?

A nakonec, co když neuslyšíte nic? Představte si satelitní přijímače. Nedělají víc, než že se natočí správným směrem a čekají na signál. Bůh není automat, naprogramovaný, aby nám splnil naše přání, když vhodíme správnou minci do správného otvoru. On je všemohoucí Bůh, tajuplný a nevysvětlitelný – spalující oheň a stejně tak tichý, jemný šepot. Pokud Bůh nepromluví dnes nebo pokud si dnes připadáš hluchý, přijď znova zítra.

„Ten, kdo miluje ticho, se přibližuje Bohu. Mluví k němu ve skrytosti a Bůh ho osvítí.“
Jan Klimak

Ukázka je z knihy Objevování modlitby, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017