Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Několik postřehů z evangelizační činnosti u nás

14.02.2003, autor: Petr Mucha, kategorie: Evangelizace a misie

Evangelizace - téma v poslední době skloňované ve všech pádech. Podívejme se na ně z pohledu úvah těch, kteří se evangelizaci věnují prakticky.



Zdá se, že výzvy Svatého otce k nové evangelizaci, stejně tak jako apel minulého roku desetiletí duchovní obnovy přinášejí i u nás první ovoce. O evangelizaci se už nejen píše, ale objevují se i jednotlivci, či celé skupiny lidí, kterým otázka hlásání evangelia v naší společnosti leží na srdci. V naší zemi začalo aktivně působit několik evangelizačních skupin, většinou iniciovaných evangelizačními hnutími z ciziny. I naše pražské Misijní centrum v posledním roce rozvinulo slibně svou činnost.



Evangelizace dovnitř



Přesto je smutné, že větší část křesťanů stále své povolání k evangelizaci vůbec nepociťuje. Důvodů je jistě více, ale nejčastější z nich jsou dva. Mezery ve vlastním chápání obsahu víry způsobující neschopnost svou víru formulovat a předat. A kromě toho absence živé, život proměňující zkušenosti víry, která je nezbytným motivačním prvkem pro evangelizaci druhých. První etapou v rozvoji evangelizačního úsilí bývá proto evangelizace dovnitř církve, neboli evangelizace věřících. Ta v sobě zahrnuje jak formaci naukovou - především poznání a přijetí jádra křesťanské zvěsti, tak přivedení jedince k živému osobnímu vztahu s Bohem. K tomu velmi napomáhají různě dlouhé semináře či rekolekce s vyváženým poměrem teoreticko-naukového a duchovně-praktického programu. Účastníci jsou vedeni k nové osobní zkušenosti s Bohem, zasazené do solidního naukového rámce. Z naší zkušenosti mohu potvrdit, že absolventi takovýchto programů vykazují nejen zásadní změnu postoje k duchovnímu životu, ale aktivně se snaží zapojit i do procesu evangelizace ve svém okolí. V dalším stádiu se pak člověku stává evangelizace druhých jedním z nejlepších prostředků evangelizace sebe sama. V konfrontaci s postoji a názory druhých se očišťují a upevňují postoje a víra vlastní.



Evangelizace ven



Otázka evangelizace nevěřicích, její podstata, obsah a metody zaznamenala v posledních letech u nás znatelný vývoj. Od pádu totality, během níž evangelizace probíhala formou rozhovorů a katechezí zejména na úrovni osobních vztahů a v malých skupinách různého stupně utajení, se otevřel prostor pro úplně nové možnosti hlásání evangelia. Nejdůležitějším předpokladem se stala nově nabytá svoboda, kterou však díky pozůstatkům totality a strachu v nás ne vždy dokážeme plně využít. První roky po listopadové revoluci byly charakteristické rozmachem různých forem hromadných evangelizací ať už „stadiónových“ a pouličních (spíše charakteristických pro některé nekatolické církve), tak i otevřených mládežnických, akademických či liturgických setkáních v prostředí našem - katolickém. Zvědavost a zájem o vše nové způsobily hojnou navštěvovanost nevěřícími spoluobčany a přinesly i znatelné ovoce. I zahraniční evangelizační skupiny tehdy mluvily o otevřenosti a zájmu u nás jako jednom z největších v Evropě. S dalšími roky transformace společnosti a nástupem konzumního trendu ve způsobu života se však dramaticky rozšířil trh nabídek a na lidech ve společnosti je znát sílící únava a přesycenost. O stávající evangelizační programy přestává být postupně zájem. Evangelizační činnost se přesouvá z masových forem znovu k formám osobním. Opět začíná být nejefektivnější evangelizace na úrovni osobních, nejlépe přátelských vztahů.



Naše zkušenost navíc ukazuje, že sílí potřeba preference toho, čemu se v našem křesťanském prostředí říká „evangelizace Boží mocí“. Dát v evangelizačním procesu více prostoru pro působení Boží milosti, která na rozdíl od našeho lidského snažení, může evangelizovaného získat v tak tvrdé konkurenci jiných nabídek. Ve Skutcích apoštolských vidíme, že Boží projevy, znamení a zázraky působí jako razantní reklama Evangeliu. Znamená to posílit důvěru v moc modlitby.



Často se v evangelizaci dopouštíme chyby, pokud ve snaze o přiblížení se k lidem imitujeme různé světské formy života a zábavy. Ovšem že je inkulturace nutná, ale až potud, pokud je završena jasným vyznáním naší víry. Ukazuje se, že lidé v naší společnosti od nás dnes očekávají více než kdy jindy radikální a jasné slovo a životní postoj jdoucí k podstatě víry.



-----



Děkujeme Pastoračnímu středisku Praha za poskytnutí textu a souhlas s jeho zveřejněním. Text vyšel jako součást Sborníku Pastoračního střediska 1996.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017