Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Nově si zamilovat modlitbu a Písmo I.

11.10.2004, autor: Telésforo Villalba, kategorie: Charismatická obnova

Katolická charismatická obnova se za posledních téměř třicet let v mnoha zemích světa významně projevila a přinesla mnohé ovoce, zatímco v jiných oblastech je teprve na počátku.


Kdybychom mohli více cestovat a setkávat se s bratry a sestrami v různých částech světa, všimli bychom si, jak v osobních životech i v rámci společenství procházíme různými etapami. Tak jsme v některých oblastech svědky nepochybného „hořícího zápalu“, jinde zase musíme konstatovat, že spíše dochází k jakési „stagnaci“. Ještě horší situace je v místech, kde se znepokojením pozorujeme, že se zde „jde pozpátku.“ V tomto článku se chci nad různými jmenovanými stadii zamyslet.


Nevím, zda jste to zažili stejně jako já. Když se poprvé setkáte s Pánem, nic není problém: horko, déšť, časové rozvrhy, vzdálenosti. Když se setkává vaše skupinka či je setkání oblastní, vždy jste nadšeni a zařídíte se tak, abyste se mohli zúčastnit. Jak však monotónně plynou léta, ze všeho se stává rutina a života se zmocňuje naprostá apatie. Rád bych uvedl několik příčin, proč se do takového stavu dostáváme a proč posléze vyprchá i naše odhodlání ke službě.


Zde jsou:




  1. nedostatek modlitby,



  2. chybí čtení a studium Božího Slova,



  3. víra, že už všechno známe,



  4. pocit, že jsme nenahraditelní,



  5. stáváme se aktivisty a profesionály.


Ke každé příčině bych rád řekl pár slov – a pak můžeme prosit v modlitbě Pána, aby nám dal milost prohloubit své vydání se a znovu zapálil plamen našeho prvního vykročení – aby se v nás opět rozhořel oheň Ducha svatého a my se mohli znovu stát Jeho pravými svědky.


I. Nedostatek modlitby


Modlitba je zdrojem energie pro naše těla, pohonná hmota k tomu, abychom mohli chodit. Bez ní se daleko nedostaneme a dříve či později budeme naprosto neteční. Pokud sám Ježíš opouštěl zástupy, aby se modlil, co jiného asi bude Jeho vůlí pro nás?


„…V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.“ (Lk 6,12)

Pak zvolil svých dvanáct učedníků.


„…Když je propustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Když nastal večer, byl tam sám.“ (Mt 14,23) Pak kráčel po moři.

„…Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.“ (Mt 17,12)




„…Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím."“ (Mk 14,32) A jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Každý z těchto úryvků nám říká, že se Ježíš modlil, a to ne krátce. Tato biblická místa nám ukazují, jakou dobu modlitbě věnoval.


Jak by vše bylo jiné, kdybychom se dokázali Pána pokaždé ptát: „Jak bys dělal tohle?“ „Jak bys v této situaci odpověděl?“


Kéž bychom si denně vyhradili určitý čas pro to, abychom byli sami se svým Mistrem, u Jeho nohou, jako Maria z Betánie, která si přece vybrala ten nejlepší úděl…


Převzato z bulletinu ICCRS.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017