Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Pane, chceš-li, můžeš mě očistit. Ano, chci!

04.11.2002, autor: Jana
, kategorie: Svědectví

Poslední srpnový víkend jsme se zúčastnili v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci exercicií O vnitřním uzdravení, které pořádala Katolická charismatická obnova a vedl P. Elias Vella OFMConv.. z Malty.


Co říci? Jela jsem s touhou v srdci a jako ten slepec z podobenství – Pane ať vidím! Ať vidím, co je ukryto na dně mého srdce, co tam tlačí a proč jednám tak, jak jednám. Odkud se, Pane, občas bere ta zloba a špína, strach a úzkost, kdo vlastně jsem já, kde se skrývají kořeny všeho… Myslím, že většina účastníků mi dá za pravdu, že Pán zde opravdu byl přítomen a dotýkal se nás všech tam, kde bylo potřeba a kde jsme to často ani nečekali. Pán zasahoval naše srdce a otvíral naše oči. V modlitbách Ježíš přicházel, aby konejšil, hladil a obvazoval, ale též čistil a sešíval rány. To bylo občas bolestné a neobešlo se bez slz. Ale pak přicházel do srdce Jeho pokoj a Jeho radost.


„Ano, Bůh nás neuzdravuje, jak my si přejeme a představujeme, ale svým způsobem a každého jinak. Taky se vám možná stane, jako většině těch, co přijedou na takový seminář, že budete odjíždět jakoby ještě více zranění, než když jste sem přijížděli. Je to tím, že vám Ježíš odhalí spoustu skrytých zranění, ale taky vám ukáže cestu k jejich uzdravení. Jak s nimi naložit. Toto uzdravení potřebuje čas. Bůh mi ukazuje cestu, ale já jí musím projít. Velmi často známe Boha svým rozumem, ale ne srdcem. Budeme se snažit v tyto dny Boha opravdu zakusit. Otevřít své srdce pro setkání s ním. K tomu potřebujeme moc Ducha svatého, protože jen on může otevřít naše srdce, aby Ježíš vešel. Ježíš nás chce v tyto dny uzdravit, dává svůj příslib každému. V  Izajáši 57,14–19 říká mimo jiné ústy proroka Hospodin: „Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!“ ..… vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí. Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej . .. Toto praví věčný a vyvýšený… Uzdravování je vlastně odstraňování překážek, lámání řetězů, uzdravení minulosti. Osvobození sebe samých. Nestačí mít křídla, protože, když jsem spoutaný stejně nemůžu létat.“ Těmito slovy začal P. Elias úvodní meditaci.


Velice mne oslovilo i jak O. Elias řekl, že spousta lidí si třeba Boha představuje jako starce, ale on jako toho, který utíká a toho, který tančí. Jako toho, který utíká naproti svému ztracenému synu,( tedy i ke mně v každé svátosti smíření ). Bůh Otec ke mně běží z radosti. Běží proto ke mně, že mne miluje. Vůbec nezáleží na tom jestli mám roztrhané šaty a jsem zamazaný, ale On běží, aby mne objal. A potom Bůh tančí, protože se raduje z navráceného syna a tak radostí tančí. V Písmu se píše v Lukášovi 15, 23–24: „Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit.“ A tenkrát u Izraelitů, to znamenalo radostí tančit. A taky, že můžeme Pána prosit o spoustu darů, protože je má nespočetně, ale ten nejkrásnější dar je dar cítit, že jsem Bohem milován já osobně a takový jaký jsem. A to nás otevře tomu, abychom milovali a nechali se milovat. Byli jsme stvořeni k obrazu Božímu. A Bůh je láska. A čím více se Bohu podobám, tím více jsem láska, tím více miluji a tím více jsem zdravý člověk.


A ještě na závěr nějakou myšlenku z meditací : „ Proč jsme tady? Abychom se setkali s Ježíšem nejen proto, že bude mít sebou uzdravující moc - to ano, ale hlavní by mělo být - setkání s Ježíšem osobně. Můžete namítnout - ale já jsem se s ním setkal nedávno... Ale setkání s Ježíšem, (každé), je vždy jiné. Setkání lásky. Chtějme to obnovit. Zkušenost je vždy nová. Naše životy jsou jako životy ptáka, který vletí do místnosti. Je nejdřív zmatený, zpanikaří a naráží do zdí, na strop, až vyčerpaný padne na zem a zemře. Co ten pták potřeboval? Posadit se na stůl a spatřit okno, kudy vylétne. Potřeboval čas na reflexi, aby zjistil záchranu. Ale on zpanikařil a zemřel. Naše životy jsou jako životy toho ptáka. Narážíme, zraňujeme sami sebe, abychom našli své místo. A v těchto dnech jsme tu právě proto, abychom se zastavili a podívali kolem sebe. Kde je to otevřené okno, kde získáme svobodu. Určitě tímto oknem je Ježíš - zdroj naší svobody.“ A o tom byly exercicie v Olomouci.


No a úplně nakonec - děkuji všem organizátorům, všem těm, co provázeli modlitbou, hudbou a zpěvem, překladem meditací, kdo se starali o mikrofony, kuchyni, nás a také všem těm neznámým, co přijeli a téměř na každém kroku se hezky usmívali na druhé (a to nejenom na ty, které znali), protože oni všichni umožnili toto setkání s Ježíšem a jeho láskou. Vždyť odkaz lásky nám dal Ježíš v  Janově evangeliu, 13,34–35. „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali, jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Děkuji O. Eliasovi, kterého tato Láska a její naplňování dovedla v této službě i v srpnu do Olomouce. Takže díky, Pane, za každého bratra a sestru, kteří mi pomohou zase o kousek blíž k tobě…


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017