Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Sedm pravidel k pochopení Písma I.

15.12.2006, autor: Tremper Longman, kategorie: Bible

Těchto pár jednoduchých rad vám pomůže lépe porozumět tomu, co Boží slovo skutečně říká.

 

Každý čtenář Bible se zároveň automaticky stává jejím vykladačem. Naneštěstí však porozumění biblickému textu jednoduché není. I když text mluví zdánlivě jasně a přímo, můžeme občas znejistět, zdali mu rozumíme správně.

Každý z nás chce k biblickému textu přistupovat s úctou, kterou si Slovo Boží zaslouží, a nechceme do textu při čtení vnášet myšlenky, které tam nepatří.

Z těchto důvodů potřebujeme při čtení aplikovat základní principy hermeneutiky – nauky o výkladu.

Tyto principy možná již dávno při čtení Písma používáte, neboť se jedná o pravidla správného porozumění. Ačkoli je Bible kniha v mnoha směrech jedinečná, mnoho z pravidel jejího výkladu platí pro čtení jakékoliv knihy.

Písmo čteme a studujeme proto, abychom zjistili, co říká, jaký má význam. Sedm principů, které zde předkládáme, nám může pomoci pochopit, co Bůh skrze Písmo říká.

 

První pravidlo

Hledej, co chtěl autor sdělit

Dobře si všimněte toho, že dle tohoto prvního pravidla nese biblický text nějaké určité poselství! Tento bod je zvláště důležitý v tomto čase, kdy se vše stává relativním. Mnozí nekřesťanští vykladatelé Bible tvrdí, že v ní není obsažena žádná jasná zpráva, a že tudíž z ní můžeme vyčíst cokoli se nám líbí. Právě naopak!

Musíme si uvědomit, že při vysvětlování Písma hledáme originální záměr autora a nemůžeme textu vnucovat svůj vlastní smysl. Pokud se smysl textu z pohledu čtenáře a autora liší, pak se mýlí čtenář.

Každý úsek biblického textu má daný význam, který mu dal autor. Ten, kdo text vykládá, má tento význam objevit. Toto pravidlo zní velmi jasně, ale musíme se přitom vypořádat s řadou otázek.

Za prvé – kdo je autorem a jak můžeme odhalit jeho záměr  Tato otázka je komplikovanější, než se může na první pohled zdát. I když jméno osoby pisatele známe (Mojžíš, Pavel atd.), bezprostředně komunikovat s ním nemůžeme. Tak se nemůžeme sv. Pavla zeptat, zda v Řím 7,21-21 popisoval křesťany či nevěřící. Takové otázky můžeme zodpovědět jedině tak, že se vžijeme do doby, v níž autor psal a tam se ho ptát, co nám chtěl říci (viz čtvrté pravidlo).

Druhá otázka plyne z toho, že Bible jako Slovo Boží má zcela ojedinělý charakter. Ve 2 Pt 1,21 čteme, že „nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“

Bůh je tím hlavním autorem Bible a z této důležité pravdy pak pro naše porozumění plyne několik závěrů.

Podívejme se například na 1. verš 11. kapitoly u Ozeáše:

Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta.

 

Kdo je autorem tohoto úryvku  Podle prvního Ozeášova verše je to prorok toho jména. Ale jak můžeme poznat význam tohoto verše

Zaprvé přibližně víme, kdy Ozeáš žil. Také máme k dispozici širší kontext celé knihy (viz druhé pravidlo), což nám pomůže se přiblížit k tomu, co nám chtěl tímto veršem prorok říci. Studujeme-li jeho text v kontextu celé jeho knihy, zjistíme, že se Ozeáš odvolává na situaci exodu z druhé knihy Mojžíšovy.

Jindy zase můžeme číst 2. kapitolu Matoušova evangelia a dojít k verši 15. Zde pisatel aplikuje Ozeáše 11,1 na Ježíše, vracejícího se z Egypta do Judska. Užití tohoto odkazu zřejmě s Ozeášovým původním smyslem v souladu není. A zde právě musíme mít na paměti, že se konečný a úplný význam textu nachází – v záměru jeho Autora, samotného Boha. A čteme-li Písmo v kontextu smyslu celé Bible, všimneme si, že On představuje analogii mezi Izraelem, Božím Synem, vysvobozeným ze zajetí v Egyptě, a Ježíšem, Božím Synem, vycházejícím z Egypta. Podobná srovnání se Starým zákonem pak můžeme pozorovat i na dalších místech v Matoušově evangeliu.

 

Druhé pravidlo

Čti úryvek v jeho kontextu

Stejně jako u dobré literatury, tak i u Bible se musíme pro dobré porozumění jednotlivostem a nalezení smyslu úryvků nejprve zmocnit celého textu. Toto pravidlo nám nebrání otevřít si prostřední část listu Římanům, chceme-li si přečíst odstavec o hříchu, ale můžeme tak učinit s užitkem jen tehdy, pokud jsme poznali, jaké místo má Pavlovo učení o hříchu v poselství celého listu.

Jestliže čteme Písmo po malých kouscích a veršících víceméně náhodně, musíme si počínat velmi opatrně. Když například čteme Pavlova slova v 1 Kor 7,27: „Jsi bez ženy  Žádnou nehledej.“ Pokud zde nevezmeme v potaz kontext, zvláště Pavlovy rady v kapitole 9., můžeme učinit závěr, že Bible přikazuje celibát.

Kontext nám při aplikaci na biblický úryvek rozšiřuje jeho smysl. Jako příklad užijeme Gen 50,20, kde Josef říká: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid.“ Pohledem na bezprostřední kontext uvidíme, že zde Josef mluví ke svým bratřím bezprostředně po smrti svého otce. Abychom ale pochopili, co má na mysli, potřebujeme číst celý Josefův příběh (Gen 37,1-50,26). Tam se dozvíme, že se Josefa bratři pokoušeli zbavit tím, že by ho prodali Midjánským obchodníkům, kteří ho vzali do Egypta. Také si můžeme všimnout, jak Bůh jejich zlý skutek použil k tomu, aby ho postavil na post, z něhož mohl svou rodinu zachránit.

Ale ještě dále: verš Gen 50,20 je třeba číst ve světle celé Geneze. První kniha Mojžíšova uvádí slib, který učinil Bůh Abrahámovi – že mu dá nesčetné potomstvo a zemi. Josefův výrok na konci knihy zjevuje, že on si je vědom toho, že Bůh má moc zvrátit zlé plány jeho bratří, aby zachránil rod a naplnil slib daný Abrahámovi.

A to ještě není vše. Posledním kontextem každé knihy je celá Bible. Při jejím čtení najdeme k Josefovu výroku i další paralely. Nejjasnější je asi v Petrových slovech, když popisuje Ježíšovu smrt. Ve Skutcích 2,22-24 Petr prohlašuje, že Ježíš byl zabit bezbožníky, kteří chtěli jen Jeho smrt, ale Bůh užil i tento jejich skutek k tomu, aby zachránil mnohé od jejich hříchů.

Jak se můžeme naučit čtení v kontextu  Vyhýbejme se čtení pouze útržkovitému. Čtěme celé knihy. Můžeš-li strávit dvě až tři hodiny četbou románu, zkus totéž s Izaiášem či Skutky. Kdykoliv se setkáš s kratším úsekem, zkoumej ho ve své mysli v rámci celé knihy či s pomocí dobrého komentáře.

Přesný význam kontextu se může v různých knihách lišit. V knihách spíše dějepisných je kontext dán sledem událostí v příběhu; v listech zase jedna myšlenka vychází z jiné. Kapitoly 10-31 v knize Přísloví mají kontext volnější. Za jedním z jadrnějších přísloví – například o lenosti – následují dvě týkající se jazyka a pak ještě jedno o jiné. I přesto však u všech knih platí, že ke studiu jednoho odstavce potřebujeme znát smysl knihy celé. Ptej se sám sebe: Jak tato pasáž zapadá do poselství celé knihy, či dokonce celé Bible

Tvá schopnost číst Písmo v tom nejširším kontextu bude růst s tím, kolik času čtením Božího Slova strávíš.

 

Třetí pravidlo

Urči literární druh (žánr) čteného úryvku

Jednou večer jsem otevřel knihu a zastavil jsem se hned u úvodní věty: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Byla to jistě pozoruhodná věc, ale ne zas tak moc, aby mnou zatřásla. Jednalo se o knihu Proměna od Franze Kafky, smyšlený příběh, ve kterém se lidé klidně mohou změnit v brouky, aniž by o tom čtenář měl jakkoliv pochybovat.

Bible je bohatou sbírkou různých literárních žánrů. Na stránkách textu od Geneze až ke Zjevení se setkáme s dějinami, poezií, proroctvími, příslovími, evangelii, podobenstvími, epištolami a apokalypsou. K porozumění jednotlivým textům je základní věcí vědět, jaký žánr je v něm užit. Různé žánry vyvolávají různá očekávání a vyžadují také odlišné výkladové postupy.

Vezměme si například klasický příklad biblické knihy, která byla kvůli nerozpoznání svého žánru vykládána mylně. Píseň písní byla dlouhou dobu chápána jako alegorie vztahu mezi Ježíšem Kristem a církví. Když raný vykladatel Cyril Jeruzalémský četl v Písni verš 1,13, „Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou,“, považoval ony prsy za obrazy Starého a Nového Zákona. Kristus pak byl tou voničkou, klenoucí se nad oběma!

Dnes už většina lidí v Písni písní rozpoznala milostnou báseň. Jistě, vzhledem k tomu, že lidská láska odráží lásku Krista k církvi (Ef 5,21-32), oni starší vykladatelé se tak zcela nemýlili. Ale určitě jim unikl ten nejsamozřejmější smysl daného textu.

Pomocí různých příruček, které jsou dnes k mání, můžeme získat vodítka k určení literárních druhů a stylů každé knihy v Bibli.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017