Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Smíření a jednota mezi křesťany je nezbytnou podmínkou účinné evangelizace v Evropě

01.11.2004, autor: Goodnews, kategorie: Charismatická obnova

V kapli pražského semináře se sešlo téměř sto vedoucích z 29 evropských zemí, aby diskutovali o výzvách a budoucím směřování katolické charismatické obnovy na našem kontinentu. Setkání se za každý národní tým zúčastnili tři zástupci, z toho jeden za mládež, kteří měli také svůj vlastní program.

Účastníky setkání přišel pozdravit rovněž otec kardinál Vlk, který připomněl historii semináře. V minulosti to bylo ústředí komunistické propagandy a sídlo redakce jednoho z jejích důležitých časopisů. Kardinál, bývalý prezident Evropské biskupské konference, řekl: „Osobně je mi katolická charismatická obnova velmi blízká, neboť stejně jako papež cítím, jak jsou různá hnutí uvnitř církve důležitá pro její budoucnost.“

Michelle Moran, členka anglického služebného týmu apředsedkyně evropské ICCRS, která je zodpovědná za organizaci, viděla místo setkání v „horní místnosti” jako symbolické. „V Evropě probíhá duchovní boj – za znovuzískání národů pro Krista. Máme naději, že stejně jako byla vykoupena tato budova a stala se znovu chrámem, tak může Pán zachránit celou Evropu.” Klíč však, jak poukázala, leží v textu, který zazněl při liturgii ve čtení z prvního listu Korintským:„ Láska buduje.

Jak se cítíme jakožto Evropané?

S květnovým rozšířením Evropské unie a rozhovory o její podobě se do centra pozornosti dostala Evropa jako celek a otázky její identity. Michelle Moran uvedla kontext setkání krátkou prezentací nedávné papežské encykliky „Ecclesia in Europa”, Církev v Evropě. Papež v tomto dokumentu jasně popisuje úkoly, které na evropskou církev nyní čekají, a zároveň potřebu nové evangelizace a hlásání evangelia. Tato encyklika, o níž se diskutovalo v malých skupinkách, bude tématem celoevropské konference ICCRS v září 2005. Michelle vyzvala účastníky, aby při hledání cesty mysleli na potřeby jiných národů, nejen vlastních.

Nové snahy o jednotu

Zaznělo rovněž několik svědectví, která byla dokladem toho, jak se daří budovat jednotu. Například v Belgii se poprvé společně tři národnosti, Vlámové, Francouzi a Němci, odhodlali ke společnému organizování akcí Obnovy. Pierre Chieux, předseda služebného týmu ve Francii, podal zprávu o velkých pětidenních rekolekcích v červenci 2004, kterých se zúčastnili členové komunit i modlitebních skupin: „Věřím, že tato událost bude velmi významná pro celou Francii. Každý tam v Paray Le Monial mluvil o nových základech, které byly položeny. Ačkoliv tématem bylo svědectví, všichni zažili společenství jednoty...  Klíčem zde,“ sdělil, „byl návrat ke společné modlitbě.“

„To proměnilo celý tým národní Obnovy. Začali jsme se více modlit a objevili jsme, že společenství, které jsme tam prožili, chceme dát zažít i ostatním.“

Naléhavost přímluvné modlitby jakožto předpokladuvšeho ostatního byla podtržena v příspěvku Kim Collins, v němž mluvila o rozšíření modlitební iniciativy Burning Bush (Hořící keř). Toto dílo je pozváním pro mnohé, aby se shromáždili v oné horní místnosti před Nejsvětější svátostí ke chválám i modlitbě v jazycích. Této aktivitě se dostalo i doporučení papeže, když o letnicích 2004 pozval italskou charismatickou obnovu ke společné modlitbě nešpor na svatopetrském náměstí. Tehdy na tomto místě poprvé oficiálně zazněla modlitba v jazycích.

Charismatická obnova je církví více přijímána i uznávána

V několika dalších svědectvích zaznělo, jak se Obnově dostává přijetí a uznání od oficiální církve.

Charles Whitehead zmínil celou řadu evangelizačních akatechetických příruček, na nichž spolupracovali autoři z Obnovy a jež se používají v tisíci farnostech. Christof Hemberger vyprávěl, jak u nich v Německu byli po mnoho let charismatici navzdory velmi účinné misii mezi mladými oficiální církví téměř ignorováni. A nyní byli kvůli svým zkušenostem v duchovních otázkách povoláni ke spolupráci na přípravě Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem. „Potřebujeme vás a chceme se od vás mnohému naučit,“ zaznělo na adresu Obnovy. Podobně i Bas Hoogland z Holandska mluvil o kursech pro mladé vedoucí, které se nazývají „Duc in Altum.“ Dnes tato formace probíhá v mnohých farnostech, kde se mládež setkává se zkušeností charismatické obnovy.

Mocné prorocké slovo týkající se důležitosti jednoty zaznělo z úst Marie Beirne z Irska. Hlásání evangelia, řekla, bylo dosud jakoby „zaseknuté“, a to kvůli rozdělení, ať už mezi denominacemi, národy, skupinami či jednotlivci. „Pán mi ukázal, že tam, kde jsme zraněni, je velmi obtížné přijímat, a Slovo padá na kamenitou půdu. Bůh nás volá k překonání hranic na všech možných úrovních.“ (Iz 58,9-12) Povzbudila nás, abychom se stali těmi, kdo zacelí trhliny v polorozbořených domech. 

Hluboce zakořeněné předsudky z minulosti mohou být překážkou jednoty

P. Peter Hocken, anglický kněz působící ve Vídni, zmínil další vážný problém. Když se totiž snažíme pracovat s lidmi z jiných zemí či odlišných ras, bývají tu vedle bariér jazykových ještě nedorozumění kulturní a rovněž hluboce zakořeněné předsudky způsobené zátěží z minulosti. Ty potom velmi brání sjednocení. Jako uznávaný historik a pozorovatel charismatické obnovy podtrhnul důležitost úkolů, které stojí na cestě k jednotě, a zmínil přitom téma uzdravení vzpomínek, na jehož aktualitu upozornil i současný papež.

Jeho nedávná výzva k pokání za hříchy minulosti jev historii církve naprosto ojedinělá. Někdo se může ptát: Proč tomu přikládá takovou důležitost? A P. Hocken odpovídá: „Svatý Otec je muž, který velmi pozorně reflektuje dějiny 20. století, v němž sám prožil utrpení nacismu i komunismu. Je si velmi dobře vědom bohatství i tíhy, spočívající v minulosti, a proto říká, že bez vyznání hříchů druhého tisíciletí se nevyhneme jejich opakování v tisíciletí třetím.“

P. Hocken uvedl, že v posledních dvaceti letech bylsvědkem rostoucího významu smíření ve všech křesťanských církvích a mnohdy v onom procesu hrál významnou roli právě papež. Jan Pavel II. říká, že ačkoliv my jsme osobně odpovědni pouze za vlastní hřích, skrze naši paměť jsme spojeni s minulostí a stejným způsobem minulost vstupuje do přítomnosti a utváří budoucnost.

Očištění vzpomínek

„Proces uzdravení vzpomínek vyžaduje prozkoumání a nalezení objektivní pravdy, ne té deformované a zkreslené, s níž mnozí z nás vyrůstali,“ pokračuje P. Hocken. Pak musí následovat lítost nad odhalenými vinami a pokání za ně, a dále pak odpuštění a smíření. Na příkladech z historie uvedl, jak dějiny mohou i dnes ovlivňovat naše vztahy. Když papež v Aténách navštívil arcibiskupa ortodoxní církve, jedna ze stížností, která při setkání zazněla, se týkala vyplenění Cařihradu v roce 1204. Tehdy křižáci, vyslaní papežem znovu získat Svatou zem, po cestě toto město vydrancovali!

Malgorzata Opolska (Polsko) přednesla inspirující svědectví, na němž ukázala, jak mohou minulé hříchy poškodit přítomnost a zároveň s jakou mocí může odpuštění i smíření tyto škody napravit. Mluvila o tom, jak po pádu komunismu v letech 1994-95 cítila s manželem povolání založit evangelizační školu pro studenty z postkomunistických zemí. Druhá škola, kterou založili, se dostala do potíží, neboť pro ně bylo velmi obtížné vytvořit společenství mezi studenty z různých zemí kvůli vzájemným předsudkům, které oni studenti měli. Jakousi ironií bylo, že jediným pojítkem mezi nimi byla ruština, jazyk tehdy všemi nenáviděný jako symbol útlaku. Situace se dostala tak daleko, že se vedoucí školy rozhodl uspořádat večer smíření, kde studenti z různých zemí konali pokání za hříchy vlastních národů, přijali odpuštění a smířili se. Malgorzara k tomu dodává: „V tom okamžiku jsme skutečně zakusili, že jsme dětmi Božími a že překážky z minulosti jsou překonány. Zbytek školního roku byl časem skutečného společenství a tehdejší studenti dodnes udržují kontakt. A to bylo něco, co mohla způsobit pouze milost Boží.“

Skutečnost daru smíření od Boha jakoby v ozvěně na předchozí svědectví sdílel Pierre Chieux, když mluvil o tlacích, které se často objeví při pořádání akcí s lidmi jiné mentality, než je naše vlastní. Poznamenal k tomu: „Objevil jsem, že když se začnou taková napětí objevovat a začnu se hněvat, cítím se jakoby v pasti a nevím co dál… to je signál k přímluvě a k modlitbě, ‚až se prolomí nebesa,? neboť pouze to situaci může vyřešit. Pouze o tom hovořit, stěžovat si a diskutovat nestačí!”

Během posledního večera konference jsme mocně zakusili, jak moc Ducha svatého vede k přímluvám za svět a zvláště za Evropu. Kim Collins vedla modlitbu podle zkušeností z projektu Burning Bush – tedy v adoraci a uctívání Nejsvětější Svátosti.

Nově připravované projekty ICCRS

Během konference v Praze byli účastníci informování o několika akcích, které vznikají z iniciativy ICCRS. Mezi ně patří:

  • Mezinárodní formace vůdců Charismatické obnovy od 5. do 25. června 2005. Důraz bude kladen na teologii a praxi Obnovy a charismat.
  • Mezinárodní exercicie pro kněze v Arsu se sestrou Briege McKenna a P. Kevinem Scallonem od 25. září do 1. října 2005.
  • Kolokvium o charismatech – ve spolupráci s Papežskou radou pro laiky – uskuteční se během roku 2006.


Z angličtiny, zkráceno. Celý text vyjde v časopise Good News, zpravodaji katolické charismatické obnovy pro Anglii, Irsko, Skotsko a Wales. Přeložil -ta-.

  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017