Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Víra, která očekává

10.11.2005, autor: Pat Collins, kategorie: Svědectví

P. Pat Collins CM přednáší spiritualitu na All Hallows v Dublinu a nedávno zavítal i do České republiky, kde vedl duchovní cvičení. V tomto článku se ohlíží za vzpomínkou, kdy dostal od Boha dar očekávající víry během modlitby za jednoho ze svých žáků.


Když jsem před 31 lety přijal křest v Duchu svatém, dostalo se mi nové lásky a schopnosti porozumět Písmu. Proto jsem zkoušel číst Písmo každý den a rozvažovat, co to znamená. Jedna pasáž mě však mátla – to místo v Markově evangeliu, kde Ježíš proklíná fíkovník. Když jej o něco později apoštolové míjejí, vidí, že uschnul až ke kořenům, a jsou udiveni, když Ježíš odpovídá: „Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: `Zdvihni se a vrhni do moře´ - a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít“ (Mk 11,22–24).


To je neuvěřitelný příslib. Pronáší jej Ježíš – a tak to musí být pravda, ale věřím tomu doopravdy? Když jsem nad tím přemýšlel, uvědomil jsem si, že ačkoli jsem na teoretické rovině souhlasil, jedna část mé osobnosti pochybovala, protože jsem takový zázrak sám neviděl. V akademických kruzích lidé často zápasí se snahou spiritualizovat výklad úryvku až do té míry, že už neříká, co text doslovně tvrdí. Kdykoli jsem zmínil tento úryvek, obviňovali mne z fundamentalismu či z přehnané představivosti. V srdci jsem ale cítil, že úryvek skrývá mnohem víc, a v modlitbě jsem se s ním rval po šest měsíců.


Boží Slovo má dva rozdílné aspekty. O Slovu existuje objektivní tvrzení, které je pravdivé, ať chcete nebo ne. Aby ale mohlo Slovo nést ve vašem životě ovoce, musíte je brát jako slovo, které něco zjevuje – a to je vždy dar od Boha, nad nímž nemáte moc. A pro mě světlo tohoto úryvku stále nepřicházelo, ale stále jsem klepal na dveře. Odpověď přišla způsobem, který bych čekal nejméně.





Mluvil jsem o těchto věcech s větší vírou, než jakou jsem skutečně měl“


V té době jsem připravoval své studenty na maturitu. Měli jsme velmi dobrý fotbalový mančaft, který se dostal až do semifinále. Pak došlo k neštěstí: jedna z našich hvězd si zranila záda. Stěží se mohl rovně postavit a nemohl se hýbat. Celá škola byla na dně. Několik kluků přišlo ke mně a požádali mne, abych se s nimi pomodlil za jeho zdraví. Připomínali mi přitom, jak často jsem mluvil o zázračné síle Boží moci. Neměl jsem kam uniknout. Mluvil jsem o těchto věcech s větší vírou, než jakou jsem skutečně měl. Hoši se mi obvykle vysmívali, teď však byli připraveni vyzkoušet cokoli.





Zjistil jsem, že věřit je těžké“


Neměl jsem mnoho důvěry v modlitbu, a tak jsem se to celé snažil zahrát do autu a řekl jsem jim, že ten chlapec musí přijít sám a požádat o modlitbu. Tutéž výmluvu jsem použil, když později přišel ředitel, aby mne požádal o totéž. Nakonec ke mně přišel Hugh, ten kluk se zraněnými zády. „Nemohu spát,“ řekl mi. „Bolí to pořád. Nemůžu se učit. Pomodlíte se za mě? Pořád mluvíte o síle modlitby!“


Nemohl jsem na to nic říct. Oba jsme šli sami do jedné ze tříd a já si s sebou vzal svůj Nový zákon. Zeptal jsem se ho, jestli věří, že ho Ježíš může uzdravit. Řekl: „Věřím svou myslí, ale je pro mě dnes těžké uvěřit, že je to pravda.“ Přiznal jsem, že jsme na jedné lodi, ale museli jsme oba vykročit ve víře.





Modli se s tou vírou, kterou máš“


Zeptal jsem se ho, kde ho to bolí. O modlitbě za druhé jsem toho tenkrát moc nevěděl, věděl jsem ale, že bych měl říct něco jeho zádům. Věděl jsem taky, že je možné modlit se pouze s tou vírou, kterou člověk má, a být přitom upřímný. Cítil jsem se jistý, že by Bůh vnesl světlo Ducha svatého na Hughova záda, kdybych o to požádal, modlil jsem se proto: „Ať světlo Ducha svatého zazáří na obratle, plotýnky a svaly, které jsou zraněny.“ Zatím to šlo dobře. „A ať jim světlo tvého Svatého Ducha přikáže, aby sloužily tvým úmyslům a tvé vůli.“ Tomu jsem taky mohl věřit.





Slovo sestoupilo z mé hlavy do srdce“


Pak někdy uprostřed modlitby sestoupilo Slovo z mé hlavy do srdce a najednou jsem obdržel dar víry. Zakusil jsem silné přesvědčení, že hoch bude uzdraven a podle toho jsem se také modlil. „Uzdrav se, právě teď,“ řekl jsem. Pak jsem vnímal, že mám Bohu děkovat předem za to, o čem vím, že právě dělá. Byl jsem přesvědčen, že se něco stalo, ale když jsem se zeptal Hugha, jak se cítí, řekl mi, že když jsem se začal modlit, bolest zesílila. „Dívej se na Ježíše,“ řekl jsem, „ne na bolest“ a ubezpečil jsem ho, že k uzdravení často nedochází najednou, ale že je to proces.


Když jsem se vrátil do svého kabinetu, poklekl jsem k beznadějné přímluvě a připomínal Pánu, že tady jde o jeho čest, že se všichni kluci dívají a že trenér, který přestal chodit na mši, slíbil, že přehodnotí své rozhodnutí, když se Hugh uzdraví. Nikdy jsem se necítil tak zranitelný a bezmocný a prosil jsem Pána, aby jednal.


Do příštího rána má víra dost upadla a do hodiny jsem šel s těžkým srdcem. Hugh seděl hned vepředu a já měl strach zeptat se ho, aby mne ostatní neslyšeli. Viděl jsem, jak tam sedí, proto jsem k němu šel a pošeptal jsem mu, jak že se má. „Je mi skvěle,“ odvětil. Všichni kluci ve třídě zatajili dech a já poprvé ve svém životě zakusil, jak Boží Slovo vychází a nevrací se zpět s prázdnou, ale vykoná, k čemu bylo posláno.





Rozdíl mezi běžnou vírou a vírou očekávající“


Nebylo to jediné uzdravení, k němuž došlo. Hughova slečna řekla jedné z učitelek na své škole, k čemu došlo, a poradila jí, aby za mnou zašla. Když jsem se za ni neochotně začal modlit, byla také uzdravena. Tyto příhody velmi zvětšily mou víru, ale zároveň se mi ujasnil rozdíl mezi běžnou vírou v Boha a očekávající vírou, jíž je zapotřebí pro uzdravení a zázraky. Když čteme o Božích příslibech v Písmu, naše mysl s těmito přísliby může souhlasit, ale víra sídlí v srdci a potřebuje zjevující slovo. To chce hodně modlitby, a nakonec je to přesto Boží dar.


Jsem si jist, že nás Pán volá více k takovéto víře. Opravdu musíme být připraveni zápolit v modlitbě se všemi báječnými Božími zaslíbeními, která objevujeme v Písmu, a žádat o víru, abychom skutečně věřili. Věříme-li, naše víra nese ovoce, a to i ovoce zázraků, které církev dnes tolik potřebuje.


 

Převzato z časopisu Goodnews anglické CHO; zveřejněno s laskavým svolením vydavatele. Překlad David Vopřada.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017