Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Volej ke mně

Ch. Whitehead - Letnice jsou pro život
Obnova a modlitba
05.02.2009, autor: Charles Whitehead, kategorie: Modlitba

Mnoho lidí si myslí, že charismatická obnova spočívá jenom v modlitebních setkáních. Tento názor je příliš zúžený. Je samozřejmě pravda, že jednou z velmi cenných věcí, které jsme objevili, je svoboda vyjadřovat modlitbu a chválu radostným, spontánním způsobem. Modlitební setkání se rychle rozšířila, protože lidé se chtěli takto modlit společně. Setkání jsou důležitým darem pro církev, jejich prostřednictvím se proměnily životy milionů mužů a žen. Pro většinu katolíků je svobodná a otevřená modlitba něco, k čemu nedocházejí příliš snadno. Nikdy jsme nebyli vychováváni k tomu, abychom se takto modlili. Moje první zkušenost se spontánní modlitbou byla v ekumenické skupině. Když jsem věděl, že jsem na řadě, abych modlitební setkání zahájil, vzal jsem si s sebou pečlivě připravenou „spontánní“ modlitbu. S velkou důvěrou jsem prohlásil: „Pojďme teď zavřít oči a modlit se“ a pak jsem si hned uvědomil, že jsem papír s modlitbou nechal v kapse kabátu v jiné místnosti. Občas se hodí, když musíme skočit rovnou do hloubky a plavat. Brzy jsem přišel na to, že nebudu-li se modlit také v soukromí, budu se moci jenom málo zapojovat, když se shromáždíme k modlitbě ve skupině. Modlitba každého křesťana by měla být hluboká a pravidelná, měl by se modlit osamotě i ve společenství. Chvíle naší soukromé modlitby nejen pomáhají tomu, abychom se dokázali účastnit modliteb, když přijdeme na modlitebním setkání, ale ovlivňují i všechno ostatní, co děláme. Chci se proto teď zabývat soukromou, osobní modlitbou, protože vím, že má obrovský vliv na to, zda skutečně žijeme křesťanským životem.

O modlitbě byly napsány tisíce knih a předneseny tisíce přednášek, přesto zůstává pro mnoho křesťanů tou nejobtížnější a nejméně praktikovanou součástí jejich života. Proč? Nemyslím si, že skutečným problémem je nedostatek času nebo nedostatek energie – vždycky si dokážeme najít čas na věci, které skutečně chceme dělat. Problém je ve skutečnosti v tom, že často na modlitbu „nemáme náladu“. Pokud má být obecná touha se modlit přeměněna v opravdovou modlitbu, potřebujeme pomoc Ducha svatého. Potřebujeme také kázeň v dodržování pravidelného místa a času. Pokud víme, že jsme si modlitbu nevymysleli sami, ale že si ji přeje Bůh, můžeme se s důvěrou v této věci obrátit na něho. Zve nás: „obraťte se ke mně“ a slibuje: „odpovím vám“ (Jer 33,3). Když se modlím, vstupuji do duchovního světa, který nemá žádné hranice. Modlitba prolamuje všechna omezení prostoru a času. Je úžasné si uvědomit, že když se někdo modlí na jiném místě a v jiné době, ovlivňuje to, co se se mnou děje tady a teď, je úžasné si uvědomovat, že když se dnes v modlitbě obracím k Bohu, může moje modlitba ovlivnit události, které kdesi nastanou zítra. Vím tedy, že modlitba věci mění. Vím také, že mění i mne. Když se modlím, mění se to, na co se můj pohled soustředí – mým středem se stává více Bůh, moje já ustupuje do pozadí.

Někteří lidé se dívají na modlitbu jako na útěk od reality. Modlitba mne ale ani nezbavuje mé zodpovědnosti, ani mi nepomůže vyhnout se mým problémům. Nezbavuje mne nutnosti postavit se k mým problémům čelem. To, k čemu dochází, když se modlím, je, že poznávám, jak tyto problémy mohu přijmout a překonat je. Modlitba mi nabízí způsob, jak zvítězit nad tím, co se mne v životě dotýká. Skutečně nevím, jak k tomu dochází, ale vím, že Bůh a já jsme v úzkém a milujícím vztahu, ve kterém s ním mohu sdílet nejhlubší touhy své duše. Vím také, že to nemohu zvládnout sám. Potřebuji přinést své problémy před svého nebeského Otce. On mi může odpovědět těmito způsoby: za prvé – já s tím problémem nejsem schopen nic udělat, a tak musím nechat jenom na něm, co s ním udělá on; za druhé – mohu se na věc dívat z nesprávného úhlu a potřebuji ten problém zahlédnout jinak; nebo za třetí – mohu se prostě mýlit a je třeba, abych se změnil. Modlitba mi pomáhá zahlédnout věci jinak a já si často uvědomuji, že se musím změnit.

Někdy nechci být sám s Bohem. Čtení o modlitbě, mluvení, přemýšlení nebo psaní o ní – to všechno mne může před ním chránit. Mohu tyto nástroje používat k tomu, abych sám před sebou zamaskoval svoji malou touhu po modlitbě. Ale někde v hloubce mé víry leží vědomí osobního vztahu, který existuje mezi námi v Kristu Ježíši. Potřebuji zastavit všechnu svoji činnost, postavit se před něj, přestat se vymlouvat a komunikovat s ním. V každém vztahu musí probíhat komunikace, jinak ten vztah zanikne. Pokud spolu manželé nekomunikují, jejich vztah zanikne bez ohledu na to, že budou nadále před zákonem manželi. Když se přicházím modlit, přicházím k Bohu, svému Otci.

Tyto řádky nejsou psány s úmyslem komukoliv říkat, jak se má modlit, ale rád bych vás povzbudil k tomu, abyste v modlitbě vytrvali. Bible nikdy netvrdí, že modlitba je snadná, ale říká, že Duch svatý přichází na pomoc v naší slabosti (Řím 8,26-27). Ukáže nám slávu a nádheru Boží. Odhalí před námi věci, na kterých mu záleží, abychom věděli, za co se máme modlit.

Ukázka je z knihy Letnice jsou pro život, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2017
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2017