Katolická charismatická obnova
  

Hlavní menu:


Živá naděje v Kristu I.

07.04.2003, autor: Daniel Ange, kategorie: Charismatické konference


Přepis první části přednášky Daniela Ange z 10. července 2002 na 13. Katolické charismatické konferenci v Ostravě.





Považuji svůj pobyt v Čechách v prvé řadě za pouť. Mučedníci v této zemi prolili tolik krve a vy všichni jste dětmi odvahy, slz a krve vašich mučedníků, zvláště mučedníků z nedávné doby nacismu a posléze komunismu. Kdykoliv se nacházím zde v srdci Evropy, bývám dojat, protože si myslím, že země v centru Evropy, tedy Čechy stejně jako Slovensko, budou mít strategickou úlohu v nové evangelizaci Evropy. Veškeré vaše duchovní a kulturní dědictví je vám k dispozici ke službě budování nové Evropy, která bude patřit Ježíšovi.


Sv. Otec měl při návštěvě Prahy v dubnu 1990 krásnou promluvu na evangelium druhé velikonoční neděle: „Všechny vaše hranice byly zavřeny. Lidé vás zavírali uvnitř hranic, protože se báli Ježíše, který žil uprostřed vás. Nyní Zmrtvýchvstalý, živý Ježíš uprostřed vás, otevřel všechny vaše brány, aby ozářil svým světlem celou Evropu“.


Buďte věrní a poslušní této inspiraci sv. Otce na počátku nové doby svobody, po oněch strašných letech totality.


Ježíš odpověděl na veškerou naději a stal se mnohem větším než je celá naše naděje. Stal se Přítomností, je zde. Už nemusím čekat, ale mohu se Mu klanět. Soustřeďme se na tajemství Eucharistie a Církve. Ježíš žije ve své Církvi, protože žije v Eucharistii.


Ale začněme úplně od začátku. Otec, Syn a Duch svatý nemohli snášet poškození nádherného stvoření zamýšleného pro krásu a světlo, bylo tak poničené prvotním zemětřesením hříchu. A tak si řekli: co budeme dělat, abychom znovu dali naši slávu lidstvu? Poslali jsme anděly, proroky a nic se nezměnilo. Koho pošleme? Syn říká: Otče, zde jsem, pošli mě. Aby se mohl stát jedním z nás, je třeba najít a připravit maminku. Duch svatý připravuje během tisíciletí ze svého lidu maminku. Pak je tu další problém.Veškerá krev lidstva má v sobě od prvotní viny virus hříchu. Je třeba operace, provedeme dialýzu. A v jednom okamžiku Duch svatý očistí krev celého lidstva. Je to okamžik početí Panny Marie. Pohleďme na nádherný moment zvěstování. Posel Boží se přichází zeptat Marie: Dáš mému Synu tělo, dáš mu tvář, aby mě lidé mohli vidět? Dáš mu oči, aby mohlo jeho světlo zářit na svět, ruce, aby mohl žehnat a pracovat, náruč, aby ji mohl rozepnout na kříži, nohy, aby mohl běhat po naší zemi? Chceš mu dát lidské srdce, aby veškerá moje láska mohla tlouci v srdci lidském?


Maria odpovídá: hle, zde je mé tělo, má krev, odevzdávám ji Tobě. A v tomto okamžiku začíná Eucharistie, velká mše Ježíšova života. Ten, který byl nadějí všech proroků, ten, který je i dnes nadějí mnoha národů, je zde. Je zcela skryt v nitru mladé dívky. Celý nový svět je už přítomen pod srdcem Marie, celá církev je v ní už ukryta. Ježíš v nitru Panny Marie je jako malé semínko, ze kterého vyroste celý obrovský strom církve, jehož větve se rozrostou do všech národů. Strom, který poroste až do konce světa. V tomto malém semínku je už přítomen každý z nás.


Luther řekl: Maria je Matkou církve, protože je Matkou Ježíše, počatého z Ducha sv. Je totiž matkou všech, kteří se narodili z Ducha svatého. Jak se to všechno stalo? Stalo se to letnicemi v nitru Panny Marie. A takto bude slavena každá mše svatá, kdy v momentě epikleze církev svolává Ducha svatého, aby sestoupil na chléb a víno, protože je jinak nemožné, aby se tato materie stala Bohem. Tentýž Duch svatý, který v den zvěstování naplnil Pannu Marii, tentýž Duch svatý, který vytvořil Ježíše v nitru Panny Marie, tvoří Ježíše na mši. Kněz je služebníkem, který dovoluje Duchu svatému, aby sestoupil, jako Marie byla služebnice téhož Ducha svatého. Jakmile je Ježíš přítomen, rychle běží k Janu Křtiteli, protože Eucharistie nás táhne, abychom běželi k ostatním a také jim dali Ježíše, kterého jsme přijali. Ježíš nezůstal nehybně v Nazaretě, neztrácí ani minutu, běží k Alžbětě, ale protože nemůže běžet sám, táhne s sebou svou maminku. I po svatém přijímání je to On, který nás táhne, aby mohl zářit kolem nás, abych se i já stal Jeho skutečnou přítomností pro druhé. Aby skrze mé světlo, mou lásku, mou jemnost a mou službu bylo cítit, že ve mně přebývá Ježíš.


Maria, která běží po pahorcích - to je první procesí Nejsvětější svátosti. Ještě nevidíme Ježíše, Maria není monstrance, ale je ciboriem. Bude z ní monstrance až v den Vánoc, kdy ukáže Ježíše. My také začínám jsme ciboria. Ježíš je zde a přivádíme druhé, aby se klaněli Je přítomnosti v Eucharistii. Když Ježíš přijde k Alžbětě, vybuchuje radost. Jan Křtitel skáče radostí. Je třeba, aby naše radost byla nakažlivá, aby bylo mnoho takových Janů Křtitelů, aby lidé okolo nás byli probouzeni a také se stávali Jany Křtiteli.


Naše škola evangelizace vytváří a formuje takové předchůdce Ježíše, takové Jany Křtitele plné nakažlivé radosti. Měli jsme v této škole již několik Čechů. Ježíš je tak šťastný, protože už vidí veškeré ovoce misie apoštolů. Už v nitru Panny Marie říká: Otče, vzdávám Ti díky, protože jsi zjevil své tajemství maličkým a začíná to tímto úplně maličkým Janem Křtitelem. A toto tajemství zjevuješ skrze maličké, skrze mou matku.


Maria ve jménu Ježíše zpívá Magnificat. Eucharistie je zdrojem všeho našeho štěstí, vší naší chvály. Eucharistie znamená vzdát dík. Jan Křtitel okamžitě rozpozná o koho jde, protože Alžběta říká s velikou radostí: můj Pán, tzn. tvé dítě je mým Bohem. On je naší radostí i při mši, kdy můžeme říci : Ježíši, Ty jsi můj Bůh, jsi skrytý v chlebu jako jsi byl skryt v těle Panny Marie, ale já Tě poznávám, jsi můj Pán a můj Bůh. Jan Křtitel na počátku evangelia vyjadřuje skrze svou matku Alžbětu to, co říká sv. Jan na konci evangelia.


25. března je Ježíš počat


13.dubna - Bůh měří již 2 mm, Nekonečný má 2 mm.


18. den - kdybychom tu měli Marii, která jde na ultrazvuk, co by se vidělo 18.den? Vidělo by se srdce Boží, protože první sval, který můžeme u nenarozeného dítěte uvidět, je otevřené srdce. Ježíš končí svůj život opět se srdcem otevřeným a probodeným .


1.května - Bůh má 1 cm. Už můžeme trochu rozlišit jeho oči a jeho rty, které budou hlásat pravdu.


15.května - dvě malé květiny, jeho malé ručky, které později budou hladit děti.


31.května - Boží srdce tluče 60 úderů za minutu.


10.června - objevují se Boží nohy.


15.června - kdyby Josef položil ruku na břicho Panny Marie, už by k němu Ježíš naklonil svou hlavičku.


Na konci června jsme si už jistí, že je to chlapec.


V srpnu Ježíš už slyší zpěv ptáků a poznává hlas Josefa.


V září Bůh spí 20 hodin denně, je třeba si předem pořádně odpočinout, protože bude hodně pracovat a na konci svého života bude v hrobě odpočívat 33 hodin po 33 letech práce na naší spáse.


Na konci září si Bůh cucá svůj palec. Které náboženství má Boha, co si cucá palec v břiše mladé dívky? Jaká je Boží pokora.


Na začátku prosince se Bůh už připravuje na svou noc Vánoc.


Proč mluvím o tomto těhotenství? Protože Bůh přišel posvětit i čas, který jsem strávil v břiše své maminky. Přišel zbožštit tento čas. Také proto, že veškerý můj život na této zemi je časem těhotenství, kdy čekám na své narození do nebe. Stejně jako u dítěte se připravují ruce, nohy, údy jeho těla, aby potom mohly sloužit, tak všechno, co žijeme na této zemi nás připravuje na život v plnosti ve světě věčné radosti, kam nás Ježíš předešel. On přišel na zemi, aby nám otevřel nebe. Přišel, aby na sebe vzal mé tělo, které může trpět a které může zemřít, aby mi jednoho dne toto tělo vrátil v Eucharistii, abych mohl žít navždy. Celý svůj život na zemi budu duchovně růst jakoby v nitru Panny Marie, abych rostl ve svém Božím životě. Na stejném místě, kde Ježíš přijal lidský život rostu i já. Ježíš vzal můj lidský život, aby mi dal svůj Boží život. On se zlidštil, aby mne zbožštil. Od Marie dostávám svůj božský život, stejně jako Ježíš dostal od Marie svůj lidský život. Tohle všechno se děje v Duchu svatém. První Letnice mého života, první vylití Ducha svatého není můj křest ani mé biřmování ani vylití Ducha svatého v charismatické obnově.


Základní Letnice všech dalších Letnic mého života je moment početí. Já i ty jsme byli počati z Ducha svatého. Ne jako Ježíš, samozřejmě, na jehož početí Josef nijak fyzicky neparticipoval. Žádný muž a žena nemohou dát nesmrtelný život, mohou vytvořit tělo a psychologii, ale nemohou dát nesmrtelnou duši. Jsi-li nesmrtelný, neumíráš-li i když tvé tělo zemře, je to proto, že na okamžiku tvého početí se angažovala celá Nejsvětější Trojice. Otec ti vdechl Ducha skrze srdce Syna, dostal jsi existenci trojičním způsobem. V každé mši jsi obnoven tímto darem života, protože skrze srdce a tělo eucharistického Ježíše znovu dostáváš svatého Ducha, Ducha života. Proto ve mši sv. po svolávání Ducha svatého na chléb a víno, po proměnění znovu svoláváme Ducha svatého, už ne na Ježíše, ale na každého z nás, abychom byli obnoveni v daru života, který jsme dostali od Otce v Duchu svatém skrze Ježíšovo srdce. A to je otřásající! To znamená, že i v případě, že jsem nebyl očekáván, nikdo po mně netoužil, nebyl jsem chtěn těmi, kteří mi dali život, On Bůh mě miloval, On po mně toužil od věčnosti. On mi dává život v každém okamžiku, v každé vteřince, protože Jeho srdce, stále plné lásky, bije pro mě. Ježíšova přítomnost v Eucharistii je proto neustálá. Ježíš je stále přítomný ve svatostáncích, aby ukázal tuto stálost lásky, která nepřetržitě dává život.


Od stvoření světa Bůh nepřestává dávat život tím, že jeho láska přetéká.


Před 2000 lety byl dán všechen život a všechna láska skrze tělo Ježíše. Eucharistie se tak stává zdrojem veškerého života, je to chléb života, nejen nesmrtelného věčného života, ale mého každodenního života . Eucharistie je chléb, který mě neustále obnovuje v mém daru života, v tomto mém prvním daru od Boha, jímž je můj život, má existence. Tento dar mě naplňuje radostí, že mohu zvolat stejně jako Klára z Assisi na svém smrtelném loži:


„Díky Pane za to, že jsi mě stvořil, díky za tento zázrak.“


Jestlipak vidím, že jsem zázrakem, že jsem divem? Mohu to vidět ve tváři Ježíše, který mi zjevuje celou moji krásu.


Ve Fatimě se tři malé děti viděly v pohledu, kterým na ně hledí Bůh, viděli se celé ve světle, celé v ohni, v paprscích Ducha svatého, které na ně tryskaly z rukou Marie.


Ježíš nám dává svého svatého Ducha v Eucharistii. Kéž v tomto světle objevuji svou vlastní krásu! Pak se mohu se také dívat na druhé v jejich kráse. Máme sklon vidět v druhých stále to špatné, chyby, hřích apod. Při adoraci se dívám na Ježíše, který žasne nad mou krásou, který mi říká: Jak jsi krásný, jak jsi krásná a předává mi svůj pohled plný úžasu, abych i já mohl žasnout nad krásou mého partnera, nad krásou mých dětí, nad krásou druhých. Pohledem, kterým se na mne Ježíš dívá při adoraci, se já dívám na ostatní. Pak v druhých spatřuji Ježíšovu přítomnost a Otcovu přítomnost a přítomnost Ducha.


František z Assisi mluvil o tom, že každá mše svatá jsou Vánoce. Každý den se Ježíš snižuje stejně jako v den, kdy opustil svůj královský palác, aby se vtělil do nitra Panny Marie. Každý den sestupuje z nebe od Otce do rukou kněze. Proto na každé mši svaté zpíváme Gloria a každé narození dítěte na tuto zemi je zdrojem radosti pro všechny anděly. Jan Pavel II. říká, že v každém maličkém dítěti v nitru jeho matky i při jeho narození je přítomen Ježíš. Avšak je ten, kterého Ježíš nazývá vrahem. Ten, který nesnáší život. Také ihned po Vánocích zde byl strašný útok satana, který měl zabít dítě Ježíše, protože satan nesnáší, když se Bůh činí maličkým, nepatrným, křehkým. Právě tehdy Lucifer odmítl sloužit Bohu, když uslyšel, že jednoho dne bude muset padnout na kolena před maličkým dítětem, před maličkým embryem a říci mu: Ty jsi můj Stvořitel, Ty jsi můj Bůh. Tohle nesnese nikdy. Nemůže snést Boží pokoru. Neuspěl, když chtěl zabít Ježíše již v nitru Panny Marie, neuspěl ani v betlémské jeskyni. Dnes se utrhl ze řetězu a mstí se, útočí proti maličkým, proti těm nejmenším. Mstí se na všem co je maličké, slabé a křehké. To je veliké drama těchto všech maličkých nevinných, kterým je odmítán život už od jejich prvních okamžiků. Klaníme-li se Ježíši v nitru Panny Marie, pak právě v náručí Panny Marie chápeme, že čím je lidská bytost menší, křehčí a bezbrannější, tím víc v ní Bůh přebývá. Čím je člověk menší a křehčí, tím více se podobá Bohu. A tohle satan nesnese. Tato veliká zranění v tělech a duších tolika maminek může uzdravit pouze Panna Maria, která nám jemně dává pochopit, že tenhle úplně maličký, který dostal svůj život od Ducha svatého, je nyní v Boží blízkosti. Právě toto maličké dítě přijme jednoho dne do nebe své vlastní rodiče a řekne jim: tatínku, maminko, nechtěli jste si mě nechat kvůli tolika problémům a tlakům, ale dnes vás já přijímám u Boha.


Svatý Otec nás ujistil, že tyto nevinné maličké děti jsou navždy v Božím srdci a v Boží slávě. Jaké je to utrpení pro Boží srdce vidět, že život, který On daroval z lásky, může být odmítnut. Štěstí Boha je v tom, když vidí, že lidé předávají život jako Maria v lásce dál. Je to takové zklamání pro Pána, když se život dává mimo lásku. Ježíš v té největší slabosti, křehkosti jako úplně maličký, jako kousek chleba, dává svůj život v plnosti lásky. Eucharistie nám to neustále připomíná. Dnes toto obrovské drama odmítaného života vytvořilo už miliardu nevinných zabitých, šestkrát více zabitých než ve všech válkách minulého století. Je utopické snít o světě, kde by nebyla nespravedlnost, kde by nebyly války a genocidy, kde by nebyla nenávist a násilí a je utopií snít o dokonalém lidském světě, dokud zuří v našich národech tato první válku, toto první mučednictví, toto první násilí, tahle první nespravedlnost, tohle první vylučování těch nejbezbrannějších nevinných.


Na opačném konci života jsou staří lidé. A tito křehcí, slabí, handicapovaní lidé jsou v některých zemích systematicky vylučováni a jejich život je ukončován. V Holandsku, kam za několik dní pojedu na pozvání biskupské konference, mají lidé ve vysokém věku strach jít do domova důchodců, žijí v úzkosti, že budou odstraněni aniž by si někdo vyžádal jejich souhlas, aniž by byl vyžádán souhlas jejich rodiny, protože o tom jednoduše rozhodne úředník v kanceláři. To je válka silných proti nejslabším. Je to nový nacismus, prohlašuje Jan Pavel II. Všechny dokumenty, které vytvořili lékaři a psychologové, aby ukázali lidem, jak je euthanasie úžasná, jak je báječné dělat rasovou a jinou selekci, všechny tyto texty jsou dnes stejné jako texty Hitlerovy propagandy, která posílala Židy do plynových komor.


Proč toto všechno říkám? Protože země v srdci Evropy se musí stát zeměmi, které vytrhnou západní země z tohoto hrozného nebezpečí, které se nazývá smrt. Všechny západní země vymírají a upadají a neví, jak budou ekonomicky žít za dalších 20 let, protože pyramida věkového rozložení se obrací. Ve Francii bude za 20 let více než třetina lidí starších 60ti let. Lidí mladších, kteří by byli schopni v produktivním věku živit stárnoucí populaci, bude velice málo. Proto se generalizuje euthanasie starých osob.


Bůh počítá s vaším lidem, jako s těmi, kteří rozlévají lásku a světlo druhým. Nemůžeme nechat Evropu zemřít, zemřít dobrovolně, spáchat sebevraždu.


Země v západní Evropě zabíjejí samy sebe. Více než polovina obyvatel některých měst v Itálii má přes 70 let. Tito lidé do 30 let zemřou. Každý rok se zavírají další základní školy. Přijďte nás zachránit, pošlete nám misionáře života. Buďte lidmi, kteří přetékají životem a rozlévají jeho krásu a radost. Nebuďte lidem staříků. Afričané přijíždějící do naší školy ve Francii, hledají mladé lidi, protože v jejich zemích je polovina populace mladší 18ti let. A je pro ně šokem, když mladí nejsou.


Tolik jste trpěli pod ideologií nacismu a komunismu, nestaňte se otroky této nové totality západního liberalismu, který chce všem lidem vnutit svatby homosexuálů, adopce dětí homosexuálními páry, vnutit euthanasii. Zůstaňte svobodní, i když třeba budete žít v méně rozvinuté ekonomice. Je třeba postavit se této nákaze smrti obdobně jako jste se postavili nacismu a komunismu. A také jste zvítězili, protože vítězství vždycky patří životu, vítězství vždycky patří pravdě, i když je třeba projít dlouhými léty pronásledování. Buďte svědomím celého národa.


Svatý Otec si přeje, abychom zpytovali svědomí. Jedna z dívek naší školy, zdravotní sestra a také jeden lékař podali protest, protože se nechtěli podílet na potratech, na genetických manipulacích apod. Jsou to vítězové, jsou svobodní. Vy máte tolik svatých mučedníků, kteří se postavili komunismu. Myslím na kardinála Berana a mnoho dalších. Buďte hodni jejich odvahy a jejich svobody. Kardinál Tomášek řekl, že nemá právo mlčet. Nikdo nemůže důvěřovat státu, který zakazuje říkat pravdu. Pravda osvobozuje. Pravda, která nic nestojí, je lež. Základní podmínkou svobody je odvaha a odvaha je vítězství nad strachem. Eucharistie je zdrojem naší odvahy, v ní přijímáme dar života sám o sobě v plnosti lásky, abychom mohli ochraňovat život, abychom zachránili lásku.


Nyní se dostáváme od Vánoc k Zelenému čtvrtku. Co se stalo na Zelený čtvrtek? Ježíš mi dává Tělo, které dostal od Panny Marie.


„Toto Tělo mi dala Maria, ty jsi mi ho dal skrze Marii a já ti ho vracím, aby ti dalo život.“


Ježíš měl starost: jak udělat, aby lidé ze všech zemí a lidé všech dob měli štěstí Ho vidět, Ho přijmout, dotknout se Ho stejně jako ti, co s Ním po 30 let žili v Galilei? Jak všude rozšířit tohle štěstí? Proto Ježíš říká ta slova: „Toto je mé tělo“, která se rozletí do všech míst na zemi, do všech minut veškerého času, který bude na zemi, do všech jazyků světa a po každé to je tentýž Ježíš, který nám dává své stejné Tělo. Dříve než bude vydán do rukou hříšníků, vydá se do rukou svých přátel.


„Odevzdávám se do tvé ruky, udělej se mnou, co uznáš za vhodné.“


Za chvíli to budou ruce vojáků, kteří se Ho chopí. Aby však ukázal, že i ve svém utrpení je úplně svobodný, nejprve se svobodně odevzdává svým přátelům na Zelený čtvrtek. Odevzdává se do našich rukou, tak jako na konci svého utrpení se odevzdává do rukou svého Otce. Ruce apoštolů, pak ruce nepřátel a potom ruce Otce. Jsou lidé, kteří přicházejí k přijímání jako sv. Jan Evangelista, přetékajíce láskou. Jsou také Jidášové, kteří přicházejí, aby prostituovali Ježíše v satanských sektách a jsou velmi dobře zaplaceni, když ukradnou Ježíše v Eucharistii. Ježíš podstupuje risk, že bude zneuctěn. Chce být s tolika dětmi, s tolika mladými lidmi, kteří jsou dnes znásilňováni, kupováni a prodáváni v tom příšerném mezinárodním sexuálním obchodu. Víte, že každý rok je podle oficiálních údajů 200 tisíc a podle neoficiálních údajů 800 tisíc mladých dívek odvezeno z východní Evropy na Západ do otroctví prostituce? A Bůh pláče. Ježíš je uprostřed těchto otrokyň, protože On sám je tak často zneuctěn. Taková je Boží pokora.


Je to Jeho tělo, které se vydalo, Jeho krev, která byla prolita. Proto hned po první mši svaté je Jeho tělo opravdu vydáno a Jeho krev vpravdě prolita, aby proměnil, posvětil zevnitř všechno utrpení a všechny agonie. Všechno toto je v Ježíši v Eucharistii. A Ježíš v Eucharistii je v srdci všech mých trápení, všeho mého utrpení a všech mých bolestí. Aleluja.


  
© 2001-2013 Katolická charismatická obnova. Použití textů je možné se svolením redakce. ISSN 1214-2638.
© Design, redakční systém: Webdesignum 2007 - 2014
Nejčastěji hledané výrazy: Charismatická obnova | Vnitřní uzdravení | Vojtěch Kodet | Tábor Jump
Katolická charismatická konference 2016